Článek
Frank Gehry, jeden z nejvlivnějších architektů moderní doby, zemřel ve věku 96 let ve svém domě v Santa Monice. Podle zástupců jeho studia Gehry Partners byla příčinou krátká respirační nemoc. Jeho smrt uzavírá éru architekta, který od 2. poloviny 20. století postupně boural konvenci, estetiku a logiku staveb, dokud nezůstal jen osobitý tvůrčí jazyk – rozpoznatelný po celém světě.
Začátek, který nic nenaznačoval
Gehry se narodil v Torontu. Až po studiích architektury na University of Southern California a urbanismu na Harvardu se přestěhoval do Los Angeles, kde v roce 1962 založil vlastní praxi. První výrazné přelomové gesto nepřišlo zakázkou, ale osobním experimentem: rekonstrukcí jeho vlastního domu.
Použil materiály, které architektura považovala za „nepatřičné“: betonové tvárnice, vlnitý plech, pletivo, překližku. Jeho Santa Monica residence z roku 1978 vyvolala tehdy fascinaci i odpor. Ale stala se signálem.
Byl to moment, kdy architektura pochopila, že tohle není další projekt – ale začátek fenoménu.
Bilbao efekt: architektura jako událost
Gehry získal nejprestižnější architektonické ocenění – Pritzkerovu cenu – v roce 1989. Mezinárodní fenomenální pozornost ale přišla až později: s Guggenheimovým muzeem v Bilbau.
Budova z titanu, křivky připomínající pohyb ryby, dynamika a tekutost v měřítku, které předtím nikdo nezkusil. Novinář Vanity Fair o budově napsal, že připomíná „gargantuální kytici stříbrných ryb v pohybu“.
Architekt Philip Johnson tehdy v atriu budovy plakal. Prohlásil Gehryho za „největšího architekta současnosti“.
Od té chvíle se zrodil fenomén nazývaný Bilbao efekt – urbanistický jev, kdy jedna radikální budova dokáže proměnit město, cestovní ruch i ekonomiku.
Rozsah, který definoval generaci
Od Bilbaa následovala série ikon světové architektury:
- Walt Disney Concert Hall v Los Angeles (2003)
- Museum of Pop Culture v Seattlu (2000)
- Neuer Zollhof v Düsseldorfu (1998)
- Louis Vuitton Foundation v Paříži (2014)
Jeho styl vznikal kombinací odvážného fyzického modelování a technologie, původně určené pro bojová letadla. Gehry nebral architekturu jako statický objekt, ale jako pohyb, gesto a emoci.
Odmítal být označen za celebritu
Byl známý jako někdo, kdo nesnášel povrchní glorifikaci architektů.
Na otázku, zda je „starchitect“, jednou odpověděl:
„Neodvažujte se mě tak nazývat. Nesnáším to.“
Přesto jeho práce i osobnost vyvolávaly pozornost a respekt. Barack Obama mu v roce 2016 udělil Prezidentskou medaili svobody.
Odkaz, který nezmizí
Frank Gehry nebyl jen architekt. Byl narušitel způsobu přemýšlení o prostoru. Dokázal vydestilovat objekt z chaosu a udělat z něj objekt touhy, diskuze a kulturní transformace.
Politici, umělci i kolegové po celém světě na něj reagují stejnými slovy: jeho práce změnila svět.
Nancy Pelosi ho popsala jako „gentlemana a titána architektury“.
Bernard Arnault, který s ním spolupracoval na projektu Louis Vuitton Foundation, řekl:
„Zůstává pro mě géniem lehkosti, průhlednosti a milosti.“
Frank Gehry nezanechal jen budovy.
Zanechal nový způsob myšlení.
A to je u architektů vzácnější než beton, titan nebo ocel.
