Článek
Někdy mám pocit, že lidi jen čekají, aby si mohli do někoho rýpnout. Nedávno jsem zastavil u pumpy, natankoval a nechal motor běžet. Byla kosa, topení jelo, chtěl jsem jen rychle dotankovat a pokračovat dál.
Najednou se ozvalo bušení na okno a chlap na mě začal řvát: „To jako vážně tankujete s nastartovaným autem?!“ Ruce rozhazoval jak na fotbalovém hřišti, rudý v obličeji, jako by se chystal mě seřvat před celou pumpou.
Skutečné riziko, nebo zbytečná panika?
Jasně, na pumpě visí cedule: vypněte motor. To chápu. Ale ruku na srdce – kolik lidí jste slyšeli, že jim při tankování vybuchla pumpa? Já ani jednoho. Takže otázka zní: opravdu je to smrtelný hřích, nebo jen přehnaný strašák?
Ten chlap mě poučoval, že ohrožuju všechny okolo. Já jsem měl ale pocit, že ho víc baví se předvést než mi opravdu něco vysvětlit.
Proč jsem nechal motor běžet
Nebudu dělat hrdinu – prostě mi šlo o pohodlí. Venku byla zima, auto vyhřáté, na zadním sedadle sedělo dítě a já nechtěl, aby tam mrzlo. Tankování trvá pár minut. Fakt jsem neměl pocit, že tím někomu ubližuju.
Lidi se rozdělili
Když jsem to pak vyprávěl známým, reakce byly úplně rozdílné. Někteří mi řekli: „Normálka, dělám to taky.“ Jiní se do mě pustili stejně jako ten chlap na pumpě. A přesně tohle ukazuje, jak moc rozdílně se na takové věci koukáme.
Moje pointa
Možná jsem udělal chybu. Ale to, co mě štvalo nejvíc, nebyl běžící motor, ale ten způsob, jakým se mnou ten chlap jednal. Řvát na někoho cizího není starost o bezpečnost, ale spíš malý diktátorský výstup.
A já se ptám: co je větší problém? Motor běžící při tankování, nebo to, že si dnes neumíme říct věci normálně a bez hysterie?
