Článek
Tisíce míst neobsazených, ale zdraví lidé sedí doma
Nezaměstnanost je rekordně nízká. Firmy zoufale hledají lidi. Školy, nemocnice, doprava, výroba – všude chybí ruce i hlavy. A přitom sedí doma stovky tisíc lidí, kteří jsou zdraví, vitální, schopní… ale společnost jim vzkazuje: „Už jste si to odmakali, odpočívejte.“
Jenže tohle nefunguje. Náš systém sociálního zabezpečení je přetížený. A prodlužující se délka dožití způsobuje, že místo pár let v důchodu mnozí čerpají dávky dvacet a více let. To není udržitelné.
Ne každý důchodce je zničený. To je mýtus
Představa, že každý důchodce je unavený, sotva chodící senior, je prostě nepravdivá. Spousta lidí odchází do penze v 63 letech v plné síle – chodí do lesa, řídí auto, jezdí na kole, hlídá vnoučata. Ale když přijde řeč na práci? Najednou „nejsou schopní“.
Proč by si senior nemohl přivydělat pár hodin týdně? Pomáhat ve školce, vypomáhat v knihovně, sedět na recepci, mentorovat mladší? Nejde o otroctví. Jde o udržitelnost a smysl.
Česko stárne. A my jen zvedáme daně
Místo aby stát motivoval zdravé důchodce k návratu do práce, děláme pravý opak. Daníme produktivní třídu víc, živnostníkům přitahujeme šrouby, zvyšujeme věk odchodu do důchodu těm, co ještě ani nezačali pracovat.
Přitom řešení sedí doma. Dobrovolné zapojení seniorů, kteří nejsou nemocní ani neschopní, jen pasivní, by pomohlo celé ekonomice i veřejným službám.
Práce dává smysl. A snižuje samotu
Další rozměr? Psychologický. Samota je tichý zabiják seniorů. Práce – třeba i jen na pár hodin týdně – dává rytmus, účel, smysl. Dává kontakt s lidmi, pocit potřebnosti, důvod vstát z postele.
Mnoho důchodců ve Skandinávii nebo Japonsku pracuje i v 70–75 letech. Dobrovolně. Ne proto, že by museli – ale protože chtějí zůstat součástí společnosti.
Nechceme bič. Chceme nabídku
Tohle není výzva k povinné práci v důchodu. Je to výzva ke změně myšlení. Důchod nemá být konec. Má být nová fáze života. A pokud v ní můžete ještě něco předat, pomoci, přiložit ruku k dílu – proč ne?
Nehledejme stále nové způsoby, jak systém dotovat. Hledejme nevyužitý potenciál. A ten sedí doma, zdravý, zkušený a opomíjený.
Důchod není vstupenka na gauč. Může to být lístek na druhé dějství života. Aktivní, užitečné, důstojné. A my jako stát – a jako společnost – bychom to měli začít podporovat, ne potlačovat.
