Článek
Zase se mluví o změnách pro živnostníky. Tentokrát se zálohy sice „nezvyšují“, ale jen proto, že už byly dotaženy na maximum. A stát se tváří, že je to vlastně pomoc. Ale ruku na srdce — kde je ta skutečná podpora lidí, kteří teprve začínají?
Každý, kdo někdy zkusil podnikat, ví, že první rok je boj.
Nemáš jistotu, nemáš klienty, nevíš, jestli se ti vůbec podaří něco vydělat. A přesto musíš každý měsíc posílat přes sedm tisíc korun na odvodech – jako bys byl zavedená firma s jistým příjmem.
A to všechno dřív, než si vůbec vyděláš na první fakturu.
Stát přitom říká, že chce motivovat lidi, aby podnikali, aby tvořili hodnoty, aby nebyli závislí na systému. Ale realita? Kdo se do toho pustí, často skončí dřív, než vůbec začne.
A teď, když se řešilo, že se zálohy pro OSVČ nebudou dál zvyšovat, tak mě napadá otázka:
Proč se radši neudělá krok zpět – a nezruší se odvody pro první rok podnikání úplně?
Dávalo by to smysl.
Většina lidí v začátku nedosáhne ani na takový zisk, aby si mohla dovolit platit přes sedm tisíc měsíčně. Přitom jde o období, kdy se rozhoduje, jestli podnikání přežije, nebo skončí dřív než začalo.
Místo slibů o podpoře malých podnikatelů by tak stát mohl udělat jednu jedinou věc, která by opravdu pomohla — nechat začátečníky dýchat.
Bez povinných odvodů, alespoň první rok.
Až pak, když se rozjedou, ať si platí jako ostatní.
Jinak to bude pořád dokola stejné — podnikání bude jen pro ty, kdo už mají našetřeno.
A ti, kteří by chtěli začít s nápadem, ale ne s penězi, skončí dřív, než dostanou šanci něco změnit.
