Článek
Vláda je sestavená a v jejím čele stojí Andrej Babiš, který do koalice přizval i SPD a Motoristy. Ti u voleb překvapili výsledkem a vzbudili poměrně velká očekávání. Jenže realita je jiná. Mnozí doufali, že výraznou roli ve vládě sehraje Filip Turek. To se nestalo. Přesto Motoristé ve vládě své zastoupení mají – konkrétně v osobě Petra Macinky.
A právě tady začíná první rozčarování. Pokud někdo čekal, že Motoristé zamíří k resortu dopravy, byl rychle vyveden z omylu. Macinka usedl na ministerstvo životního prostředí a navíc převzal i zahraniční agendu. Pro stranu, která stavěla na benzínu, motorech a odporu k regulacím, je to přinejmenším zvláštní volba. Resort dopravy zůstal jinde a s ním i veškeré naděje na razantní změny pro řidiče.
Voliči čekali silnice, dostali status quo
Ministerstvo dopravy připadlo Ivanu Bednárikovi, kterého si podle všeho prosadila SPD a sám Babiš. Výsledek? Žádné velké reformy, žádné bourání omezení, žádné revoluce. Žádné dálnice navíc, žádné experimenty s rychlostí, žádné „motoristické gesto“. Pro lidi, kteří Motoristy volili kvůli vášni k autům a svobodě za volantem, je to studená sprcha.
Motoristé se navíc dlouhodobě vymezovali proti Evropské unii a Green Dealu. Kritika regulací a zelené politiky jim přinesla sympatie a pocit, že konečně někdo říká nahlas to, co si část veřejnosti myslí. Jenže když dostali příležitost tohle téma skutečně otevřít na evropské půdě, přišla další promarněná šance.
Filip Turek, nejviditelnější tvář Motoristů, se sice dostal do Evropského parlamentu, ale dlouho tam nepobyl. Opustil místo, odkud mohl skutečně mluvit do evropské politiky, a vrátil se domů s vidinou ministerského křesla. To však nakonec nedostal. Prezident Petr Pavel se proti jeho jmenování vymezil a z Turka se stal alespoň vládní zmocněnec pro Green Deal. Funkce existuje, ale působí spíš jako náplast než jako skutečný vliv.
Ministr, který bojuje se svým vlastním resortem
Pozornost se tak upíná zpět k Petru Macinkovi. V roli ministra životního prostředí však působí spíš jako někdo, komu je tento resort proti srsti. Jeho vystupování budí dojem, že ochrana přírody je pro něj spíš nutné zlo než priorita. Místo hledání rovnováhy mezi ochranou krajiny a rozumným rozvojem to občas vypadá, jako by nejraději vše zalil betonem.
Ano, zelený extremismus škodí. Kompromisy jsou potřeba. Ale od ministra životního prostředí se očekává snaha přírodu chránit, ne systematicky zpochybňovat její význam. V kombinaci s tím, že nejde o reakci na tlak dopravy nebo průmyslu, ale o vlastní iniciativu, to působí rozpačitě. Jako kdyby se někdo ujal resortu jen proto, aby dokazoval, že ho vlastně nepotřebujeme.
Voliči chtěli benzín, ne funkce
Motoristé nebyli voleni proto, aby jejich lidé obsazovali posty v diplomacii nebo řešili ekologické agendy. Jejich voliči chtěli slyšet rachot motorů, méně regulací a jasný postoj k dopravě. Místo toho dostali kompromisy, ticho a pocit, že strana ztratila směr dřív, než se stihla pořádně rozjet.
Možná právě Macinka částečně drží iluzi, že Motoristé zůstávají „anti-zelení“. Ale celkový dojem je rozpačitý. Očekávání byla vyšší. A pokud se nic nezmění, může se snadno stát, že příště už Motoristé takový zájem nevzbudí. Zatím to totiž vypadá, že dobrý start vystřídala série kroků, které jejich vlastní voliče spíš odrazují než motivují.
