Článek
Den začíná dřív, než ostatním zazvoní budík
Každé ráno vstávám jako první. Ne proto, že bych chtěla, ale proto, že když to neudělám já, nestane se vůbec nic. Snídaně se neobjeví sama, oblečení se nevytřídí zázrakem a děti se ráno samy nezkoordinují.
Ještě než se ostatní probudí, mám za sebou kus dne. A večer, když si konečně sednu a cítím, jak mi dochází síly, slyším větu, která mě pokaždé bodne:
„Ty jsi dneska vlastně nic nedělala.“
Práce, kterou nikdo nevidí, se nepočítá
Manžel má jasnou pracovní dobu. Odchod, příchod, výplatu. Já mám domácnost. Ta nemá konec, nemá přestávky a nemá uznání.
Nikdo si nevšimne, že je doma uklizeno. Že všechno funguje. Že se nic nezapomnělo. To je přece normální stav. A když to funguje, znamená to, že jsem „stejně doma“.
Jenže to funguje právě proto, že to někdo pořád drží pohromadě. Hlídá termíny, plánuje, připomíná, řeší. Tahle mentální práce je neviditelná, a proto se tváří, že neexistuje.
Stačí jeden den nic neudělat
Kdybych si jeden den dovolila vypnout, bylo by to okamžitě znát. Neprané prádlo. Prázdná lednice. Zmatek. A místo otázky, co se děje, by přišla kritika.
Únava se u nás totiž nebere jako signál, ale jako výmluva. Když si sednu, jsem líná. Když nestíhám, špatně si to organizuju. A když už nemůžu, přeháním.
On má po práci klid. Já mám další směnu
Když se vrátí z práce, jeho den končí. Můj pokračuje. Večeře, úkoly, domácnost, zajištění dalšího dne. Víkendy nejsou pauza, jen jiný druh provozu.
A přesto se očekává, že to zvládnu bez řečí. Protože ženy to přece vždycky zvládaly. Jenže zvládat neznamená být v pořádku.
Nejsem líná. Jsem přetížená
Nejsem vyčerpaná z lenosti. Jsem unavená z toho, že nesu odpovědnost pořád. Že nemůžu vypnout hlavu. Že když si stěžuju, jsem přecitlivělá. A když mlčím, všechno je prý v pohodě.
Jenže není.
Domácnost není samozřejmost. A já nejsem stroj
Nechci slyšet, že mi někdo „pomáhá“. Nechci být manažerka domácnosti, která všechno řídí a ještě za to slyší výčitky.
Chci partnerství. Sdílenou odpovědnost. Respekt k tomu, že domácnost je práce. A že únava není slabost.
Protože žena, která drží všechno pohromadě, není líná.
Je jen dlouho přehlížená.
