Článek
Chtěla jsem rodinu. Ne hned, ne za každou cenu. Ale věděla jsem, že chci být máma. A myslela jsem, že i on to chce.
Když jsem o tom začala mluvit, vždycky říkal:
- „Ještě je čas.“
- „Musíme se nejdřív finančně zajistit.“
- „Teď si užíváme, nemá cenu to uspěchat.“
Rozuměla jsem tomu. Chtěla jsem počkat.
A pak přišla rána.
Jednoho dne přišel domů a řekl: „Necítím to už stejně. Potřebuju změnu.“
Odešel. Nechal mě samotnou.
Bylo to těžké, ale říkala jsem si, že když to tak cítí, je to tak správně. Že se prostě naše cesty rozešly.
A pak jsem se dozvěděla pravdu.
O měsíc později čekal dítě s jinou
Jeho nová přítelkyně? Těhotná.
Najednou nebylo brzo. Najednou byl připravený. Jen ne se mnou.
Takže o děti nikdy nešlo. Šlo o mě.
Nebyl to strach z rodičovství. Nebyla to obava, že nezvládneme peníze.
Byla jsem to já, kdo se mu nehodil do plánu.
A to bolí nejvíc.
Protože když někdo řekne, že něco nechce, a pak to udělá s jiným… Znamená to, že to nikdy nebyl ten pravý.
