Článek
Hodný kluk? Slabý kluk?
Můj syn je klidný, vnímavý a hodně pozorný k druhým. Pomáhá ve škole, půjčuje věci spolužákům, často raději ustoupí, než by se hádal. Nedrží se jen „klučičí“ party. Má rád přírodu, nemá potřebu být agresivní.
A víte co? Jsem na něj pyšná.
Ale moje kamarádka — jinak fajn ženská — mi nedávno mezi řečí řekla:
„Hele, nechci ti do toho kecat, ale on je takovej… podržtaška. Až půjde na střední, sežerou ho.“
Od kdy je laskavost slabost?
Tohle mě dostalo. Ne proto, že bych byla vztahovačná. Ale protože to není poprvé. Společnost má pořád zakořeněné, že kluk má být tvrdý, ostrý, dominantní. Když je holka vnímavá, je to „citlivá duše“. Když je kluk vnímavý, je to „měkkota“.
Ale co když to tak být nemá? Co když výchova hodných kluků není problém — ale řešení toho, co se děje kolem?
Není hloupý. Jen slušný.
Můj syn není hloupý. Umí říct „ne“. Umí se bránit. Jen nemá potřebu vyhrávat za každou cenu. Není to kluk, co by šikanoval, přetlačoval nebo dominoval. Spíš pomůže tomu, kdo je sám.
A pokud to někomu připadá jako slabost, pak je možná problém jinde než v něm.
Co z něj vlastně má být?
Když se ptám lidí, jakého chlapa by chtěli vedle svých dcer, říkají:
– „Ať je pozorný.“
– „Ať nelže.“
– „Ať není agresivní.“
– „Ať má srdce.“
Ale když takového kluka někdo skutečně vychovává, slyší:
– „Z něj nic nebude.“
– „Bude pod pantoflem.“
– „Bude podržtaška.“
Tak co teda chceme?
Radši podržtaška než agresor
Pokud být slušný, citlivý a empatický znamená být podržtaška, tak ať je. Radši to, než vychovat kluka, který se neumí omluvit, nemá empatii a považuje city za slabost.
Možná svět potřebuje víc kluků, co „drží tašky“ — a míň těch, co je hází po ostatních.
