Článek
Říká se, že tchýně má být druhá máma. Jenže já mám spíš pocit, že tahle „druhá máma“ je noční můra. Moje tchýně totiž dokáže udělat ostudu kdekoliv se objeví. A už mě to začíná vážně ničit.
Minule třeba dorazila na oslavu k mým rodičům. Všichni u stolu, slavnostní nálada, a ona si začne stěžovat, že jí nechutná jídlo. Hlasitě, bez obalu, před celou rodinou. Máma málem omdlela. Já se propadal hanbou.
A to není jediný případ. V hospodě si klidně začne hádat s číšníkem kvůli účtu, protože jí přijde drahé pivo. V obchodě se dokáže pohádat s prodavačkou, že jí prodali „nahnilý rajče“. A když jdeme mezi známé? Stačí chvilka a téma hovoru se zvrhne na to, jak je všechno špatně – od politiky až po to, jak má moje žena špatně uklizenou kuchyň.
Rodinný teror
Pro mě je tohle čistý teror. Každá akce, kde je tchýně, je předem odsouzená k fiasku. Nemůžu si užít normální večer, protože čekám, kdy přijde ten trapas.
Nejhorší je, že moje žena to nevidí tak kriticky. „To je prostě máma,“ říká. Jenže já mám pocit, že ta „máma“ mi kazí pověst všude, kde se ukážeme.
Moje pointa
Někdy si říkám, že kdyby tchýně zůstala doma, měl bych poloviční nervy. Chápu, že rodina je rodina, ale jestli to má znamenat neustálé trapasy, možná je čas si nastavit hranice. Protože já už fakt nechci žít v módu „kdo se dneska bude stydět za tchýni“.
