Článek
Když byl můj bratr ještě malý, náš strejda přišel s tím, že ho naučí „hrát o drobné peníze“. Já jsem jen koukala – a rodiče? Ti jen seděli a smáli se, že je to „jen zábava“. Jenže pro dítě to nebyla zábava, to byla lekce, že peníze se dají získat rychle a bez práce.
Pamatuju si, jak bratr napodobil každé gesto strejdy, jak sázel, počítal výhry a prohrané koruny. Bylo to legrační jen zvenčí. Uvnitř jsem cítila zvláštní napětí – co když si z toho odnese něco špatného?
Hazard místo učení
Můj strejda si to vysvětloval tak, že „učí strategie a počítání“. Ale já vím své – učil ho riskovat. Ukazoval mu, že je normální vsadit, vyhrát, prohrát a zkoušet to znova. A rodiče? Ti jen přikyvovali a smáli se, aniž by tušili, co se uvnitř dítěte může vyvíjet.
Kde se stala chyba?
Podle mě tam byla chyba v postoji rodičů. Místo aby dítě vedli k odpovědnosti, nechali ho hrát hazardní hru. A já jsem byla svědkem toho, jak se takové vzorce ukládají – lekce o rychlém zisku, vzrušení z rizika, nedostatek ohledu na následky.
Co si z toho odnáším
Dnes, když se dívám na svého bratra, vidím, že hazardní sklony se mohou stát problémem. A přemýšlím, proč někteří rodiče dovolují takové věci, místo aby učili děti zodpovědnosti a zdravému přístupu k penězům.
Nemusí to být hned závislost, ale první lekce o tom, že peníze jsou hrou, může zanechat stopy na celý život. A já nechci být jen tichým svědkem takových věcí – chci o tom mluvit.