Článek
Od prvních tříd jsme věděli, že syn je jiný. Neučil se hodiny, a přesto měl samé jedničky. Na základce se často nudil, občas dokonce doplňoval učitelku, když udělala chybu. Bylo nám jasné, že potřebuje prostředí, kde bude muset opravdu zapnout.
Učitelka nám tehdy přestup na víceleté gymnázium rozmlouvala. Říkala: „Má sice dobré známky, ale není studijní typ.“ Přesto jsme ho přihlásili. Doufali jsme, že na gymplu konečně narazí na konkurenci a motivaci.
Jenže realita je jiná. Teď je ve třetím ročníku osmiletého gymnázia a situace se opakuje. Učí se minimum, nosí samé jedničky a znovu se začíná nudit.
Problém systému?
Ptám se: je to proto, že je opravdu nadprůměrně nadaný? Nebo je české školství nastavené tak, že děti, které mají přirozený talent a paměť, prostě „proplouvají“ bez práce?
Na jednu stranu jsem ráda, že se netrápí a že tentokrát nezažívá šikanu jako na základce. Na druhou stranu se bojím, aby nezakrněl – aby se nenaučil spoléhat na to, že všechno zvládne bez přípravy.
Jak ho podpořit?
Nevím, co je v takové situaci nejlepší. Tlačit ho do mimoškolních aktivit? Hledat individuální rozvoj, olympiády, projekty, cizí jazyky? Nebo ho prostě nechat být a věřit, že se ta pravá výzva objeví až na vysoké škole?
Otevřená otázka
Možná se pletu a není to žádný „génius“. Možná je jen škola příliš lehká. Ale upřímně – měla by být střední škola tak snadná, že se chytré dítě nudí čtyři roky v kuse?
