Článek
Vždycky jsem věřila, že máme s manželem pevný vztah. Byli jsme spolu roky, prošli jsme dobrým i zlým, vždycky jsme si důvěřovali. Nebylo to dokonalé, ale bylo to naše. Nikdy by mě nenapadlo, že by mohl něco skrývat.
Jednoho dne nechal telefon na stole. Přišla zpráva. Název kontaktu neznámý, obsah zprávy zvláštně neformální. V tu chvíli jsem zaváhala. Nejsem ten typ, který by partnerovi lezl do telefonu. Ale něco mi říkalo, ať to udělám.
Otevřela jsem chat. A najednou se mi podlomila kolena.
Nebyly to jen nevinné zprávy. Byly to lži, flirt a tajemství
Manžel si psal s jinými ženami. Nešlo o pracovní konverzace, nešlo o staré kamarádky. Byly to cizí ženy. Flirt, lichotky, výměna fotek. Slova, která jsem od něj neslyšela roky, psal někomu jinému.
Nevěděla jsem, co dělat. Zavřela jsem telefon, jako by to snad mohlo všechno vymazat. Ale už to nešlo vzít zpět.
Když večer přišel domů, mlčela jsem. Jenže to už nešlo vydržet.
Řekl, že přeháním. Že o nic nejde.
Když jsem se ho zeptala, jestli mi k tomu něco řekne, jen se zasmál. „O co ti jde? To nic neznamená.“
Nic neznamená? Jak může něco, co skrývá, co by mi nikdy sám neukázal, nic neznamenat?
Snažil se to bagatelizovat. Prý jen psaní, prý to nic neznamená. Když jsem se ho zeptala, proč to tedy dělal, neodpověděl.
Měla jsem se cítit jako hysterka, která zbytečně vyšiluje. Jenže já věděla, že něco se mezi námi zlomilo.
Už mu nikdy nebudu věřit tak jako dřív
Nešlo o sex, nešlo o fyzickou nevěru. Ale co na tom záleží, když mi lhal do očí?
Nechtěla jsem ho opustit kvůli pár zprávám. Ale jak se mám tvářit, že se nic nestalo?
Od té chvíle bylo všechno jinak. Když si vzal telefon do ruky, přišel pocit úzkosti. Když se usmál nad obrazovkou, v hlavě mi běželo: „Je to zase ona?“
A tak se ptám sama sebe: Můžu žít vedle člověka, kterému už nevěřím?
