Článek
Nedávno jsem zažil situaci, kterou pořád nemůžu rozdýchat. Šel jsem do obchodu, vzal si láhev vína na večer. U pokladny jsem stál s manželkou a dětmi. A pak přišlo překvapení – prodavačka mi řekla, že mi to neprodá, protože jsem neměl občanku.
Zůstal jsem na ni koukat. Vážně si myslí, že jsem nezletilec, když vedle mě stojí manželka a dvě děti? To už fakt nikdo nepoužívá vlastní hlavu?
Když pravidla zabíjejí zdravý rozum
Chápu, že zákon říká: alkohol se nesmí prodávat lidem pod 18 let. To je jasné. Ale vážně potřebuju občanku, když mám šediny, tři dny vousy a k tomu rodinu? Vždyť to není logické.
Prodavačka jen pokrčila rameny: „Bez dokladu nemůžu.“ Já v tu chvíli cítil spíš ponížení než ochranu společnosti.
Společnost bez flexibility
Tohle je ukázka, jak moc jsme se zacyklili v pravidlech a zapomněli na obyčejný selský rozum. Všichni se bojí postihu, a tak radši nehledají rozdíl mezi klukem, co si jde pro pivo ve třinácti, a chlapem, který má děti vedle sebe.
Výsledek? Já jsem odešel bez láhve a s pocitem, že ze mě udělali pitomce. A moje děti? Viděly, jak jejich táta působí jako nějaký puberťák, který se snaží něco „propašovat“.
Moje pointa
Nejsem rebel, nejsem proti pravidlům. Ale odmítám se smířit s tím, že žijeme v době, kdy se člověk nemůže spolehnout na obyčejný zdravý úsudek.
Možná to někdo bude brát jako malichernost. Ale pro mě to byla lekce – že dnešní společnost už víc věří slepým příkazům než vlastnímu rozumu.
