Článek
Vždycky jsme měli krásný vztah. Byli jsme partneři, byli jsme blízcí. Po porodu jsem si myslela, že se nic zásadního nezmění. Ale všechno se změnilo.
Najednou mám pocit, že už pro něj nejsem žena, ale jen matka jeho dítěte.
Dotýká se mě jinak. Nebo spíš vůbec.
Dřív mě objímal jinak. Přitiskl si mě k sobě, políbil mě jen tak. Teď?
Rychlá pusa na tvář. Pohlazení po vlasech.
Když jsme sami, už ke mně nepřijde jen tak, aby mě políbil. A když to zkusím já?
„Nech toho, jsem unavený.“
Mám pocit, že už mě nevidí stejně.
Vím, že dítě změní všechno. Ale proč přestala existovat i přitažlivost mezi námi?
Miluju ho, ale potřebuju cítit, že mě pořád chce.
Nečekám, že budeme mít každý den vášnivé noci. Ale nemůžu se smířit s tím, že už se ke mně chová jen jako k matce svého dítěte.
Chci zpátky nejen rodinu, ale i vztah.
Mám čekat, že se to spraví samo? Že se to vrátí?
Nebo si s ním mám otevřeně promluvit a říct mu, že i když jsem teď matka, pořád chci být i žena?
Protože být matkou je krásné. Ale nechci, aby to byla jediná role, kterou pro něj mám.
