Článek
Domácí práce jako kontroverze? Kdy se z běžného života stal problém?
V dnešní době se řeší rovnoprávnost, emancipace a vyrovnané vztahy – což je skvělé. Ale zároveň se stává skoro hříchem říct, že ráda pečuju o domácnost. Jakmile žena řekne, že jí nevadí vařit, uklízet a prát, některé ji okamžitě začnou označovat za naivní služku.
A přitom je to tak jednoduché. Jsem doma víc než přítel, tak proč bych se neměla starat o domácnost? Má přijít po dvanáctihodinové směně a ještě uklízet, když já jsem doma? Kde je na tom něco špatného?
„Děláš ze sebe služku!“ Opravdu?
Slyšela jsem to už několikrát:
- „Děláš mu otroka.“
- „Jsi v roce 1950?“
- „Taková krásná holka a takhle se ponižuješ.“
Jenže já se necítím jako otrok. Nedělám to proto, že bych musela. Dělám to proto, že chci. A když je doma on a já jsem pryč, tak uklidí on. Tak kde je problém?
Je to snad o tom, že některé ženy nechtějí dělat domácí práce, a tak automaticky předpokládají, že žádná jiná žena by neměla chtít?
Rovnost neznamená rozdělení všeho na půl
Vztah není matematický vzorec. Rovnost neznamená, že oba musí dělat úplně všechno stejně. Někdo vydělává víc, někdo tráví víc času doma. Každý přispívá jinak.
Když je chlap celý den v práci a já jsem doma, tak mi přijde logické, že se postarám o věci kolem domu. Ne proto, že bych byla méněcenná, ale protože mám na to prostor a čas.
Proč se ženy soudí mezi sebou?
Tahle debata ukazuje jeden smutný fakt – často jsou to právě ženy, které kritizují jiné ženy.
Chceš být v domácnosti? Jsi hloupá služka.
Chceš kariéru a nechceš mít děti? Jsi bezcitná kariéristka.
Máš děti, ale brzo ses vrátila do práce? Jsi špatná matka.
Zůstala jsi s dětmi doma? Jsi líná a závislá na muži.
Zdá se, že ať už děláme cokoli, vždycky se najde někdo, kdo to bude kritizovat.
A co kdybychom si prostě přestaly říkat, co máme dělat?
Každý vztah je jiný. Každý pár si nastaví pravidla podle toho, co jim vyhovuje. Někde si oba partneři dělí domácnost přesně na půl. Jinde to funguje tak, že jeden vaří a uklízí, druhý zase vydělává víc peněz.
A to je v pořádku.
Tak proč se pořád snažíme ostatním vnutit, že jen jeden způsob života je ten správný?
Jestli někoho baví starat se o domácnost, tak je to jeho věc. Jestli někoho nebaví, ať si nastaví pravidla jinak. Ale hlavně – ať si to každý dělá podle sebe a přestaneme se navzájem soudit.
