Článek
Všichni soudíme.
I ti, kteří tvrdí, že nesoudí.
Jen jinými slovy tomu říkáme „intuice“, „pocit“ nebo „vnímání lidí“.
Ale pravda je prostší – náš mozek miluje škatulky.
Třídí svět na „dobré“ a „zlé“, „správné“ a „špatné“.
Je to evolučně dané – hodnotit znamenalo přežít.
Jenže v době, kdy už nás v savaně nečeká tygr, zůstala tahle schopnost přepnutá.
A místo záchrany života dnes bráníme jen svoje ego.
Soudíme, protože potřebujeme mít pravdu
Každý z nás chce věřit, že svět je spravedlivý.
Že dobrým lidem se dějí dobré věci a zlí nakonec zaplatí.
A když se tahle představa zhroutí – třeba když vidíme, že někdo trpí „nevinně“ – náš mozek hledá viníka.
A tak se rodí soudy:
„No, asi si za to mohla sama.“
„Kdyby se chovala jinak, nestalo by se to.“
„Když je chudý, tak určitě neumí hospodařit.“
To není krutost. To je obrana.
Lepší je vidět svět jako logický než čelit tomu, že je někdy prostě nespravedlivý.
Soudíme, abychom se cítili líp
Všimli jste si, že soudíme nejvíc tehdy, když se sami necítíme dobře?
Když jsme unavení, frustrovaní nebo nejistí, najít chybu v někom jiném je jako malá dávka psychologického cukru.
„Aspoň nejsem jako ona.“
„Aspoň se mnou se tohle nestane.“
Každý odsudek je malé vítězství ega nad pochybnostmi.
A každý pochopení druhého by znamenalo přiznat, že jsme si mohli splést úsudek.
Negativita jako návyk
Věda mluví jasně: mozek si lépe pamatuje negativní podněty než pozitivní.
Jinými slovy – chvála projde ušima, kritika zůstane.
Proto raději kritizujeme, než chválíme.
Negativita nám dává pocit kontroly.
Ale tahle kontrola je iluze.
Čím víc soudíme ostatní, tím méně rozumíme sami sobě.
Pokora – zapomenutá dovednost
Zkuste si někdy všimnout, jak často někoho hodnotíte v duchu.
A pak si položte jednoduchou otázku: „Co to říká o mně?“
Možná zjistíte, že když soudíte cizí vztah, bojujete s vlastním.
Když soudíte cizí tělo, bojujete se svým.
A když soudíte chybu druhého, jen se snažíte zamést stopu po své vlastní.
Závěrem:
Odsoudit je jednoduché.
Pochopit – to chce odvahu.
Možná by svět potřeboval míň lidí, kteří se snaží mít pravdu,
a víc těch, kteří se snaží mít porozumění.
Protože soudy nikdy nic nezměnily.
Ale empatie – ta už pár světů zachránila.
