Článek
Oběť násilného útoku, která si „vymýšlí“
Loni můj otec čelil brutálnímu napadení. Feťák na něj zaútočil tak silně, že mu zlomil obratel. Od té doby se jeho život změnil. Přes rok marodí, pro bolest skoro nevychází z domu a neobejde se bez silných léků.
Navzdory tomu sociálka rozhodla, že je od května schopný pracovat.
Lékaři tvrdí něco jiného. Táta stále dochází na kontroly, bolest ho omezuje v běžném životě. O tom, že by mohl nastoupit do práce, nemůže být ani řeč.
Ale úředníci si to vyložili jinak. Podle nich je zdravý dost.
Jak je možné, že člověka s vážnými zdravotními problémy nutí do práce?
Táta je momentálně na invalidním důchodu 2. stupně. Když žádal o 3. stupeň, byl mu zamítnut. Přitom kromě nehojícího se obratle trpí rozedmou plic a má vážné problémy se srdcem.
Během nemocenské byl ještě ke všemu propuštěn ze zaměstnání – samozřejmě „dohodou“.
A teď má přestat marodit a jít pracovat. Jenže kam? A hlavně – jak?
Co dělat, když vás sociálka označí za zdravého?
Nejde jen o mého otce. Kolik lidí v Česku prochází stejným peklem?
Co dělat, když:
- Lékař tvrdí, že nejste schopní pracovat, ale sociálka rozhodne jinak?
- Máte zdravotní problémy, ale invalidní důchod vám zamítnou?
- Nemáte zaměstnání a zdravotní stav vám neumožňuje si nové hledat?
Právníka máme, ale soud o odškodné zatím neproběhl. Jenže co dělat teď? Jak zabránit tomu, aby byl otec natlačený do práce, na kterou fyzicky nemá?
Jak se můžou úředníci rozhodnout proti lékařským zprávám? A proč musí oběť násilného činu ještě bojovat se státem, aby mohla důstojně žít?
