Článek
V dnešní době je moderní tvrdit, že žena musí být nezávislá, budovat kariéru a stát se „rovnocennou“ muži ve všech směrech. Ale je skutečně rovnost totéž co výměna rolí? A co když někdo z nás nechce tuto „rovnost“ přijmout? Upřímně říkám: Svoji přítelkyni bych nikdy neposlal do práce. A nestydím se za to.
Šéf není kamarád. Je predátor?
Jedním z důvodů je i realita pracovního prostředí. Společnosti jsou dnes plné mužů, kteří nedokážou udržet oči (a někdy ani ruce) na uzdě. Kolik žen si vyslechne nemístné poznámky? Kolik jich zažije, že je jejich šéf příliš ochotný, příliš „přátelský“?
Moje partnerka by nemusela být ani atraktivní v modelkovském smyslu. Stačí být milá, ženská – a je automaticky terčem pozornosti. A já ji mám poslat do prostředí, kde ji někdo bude hodnotit podle vzhledu a zadku místo jejího výkonu?
To není emancipace. To je luxusní forma moderního otroctví.
Žena = domov, muž = boj
Věřím, že muž má chránit. Muž má bojovat s vnějším světem, vydělávat, stavět dům, řešit účty, čelit riziku. A žena? Měla by tvořit bezpečné a láskyplné zázemí.
Ano, to znamená starat se o děti, vařit, udržovat domov. Ne proto, že „nemůže víc“, ale proto, že její síla je jiného druhu. A to je potřeba chránit, ne ignorovat. Naše babičky to tak dělaly – a měly rodiny, které držely pohromadě víc než dnešní generace „nepřizpůsobivých kariéristek“.
Kariéra není všechno
Kolik žen dnes dělá práci, která je opravdu naplňuje? A kolik jich se slzami v očích kouká na hodinky, protože musí nechat dvouleté dítě ve školce? Práce pro práci není žádný pokrok. Je to tlak společnosti, který nutí ženy být „víc jako muži“ – a nakonec ztratit sebe samu.
A co vztahy? Rodiny? Intimita? Mizí. Nahrazuje je únava, stres a večerní rozbor tabulek u vína. To není rovnost. To je tragédie civilizace.
Proč bych ji neposlal do práce?
Protože ji miluju. Protože ji nechci vystavit prostředí, kde se bude muset přetvařovat, chránit se, smát se sexistickým vtipům a doufat, že šéf zůstane u slov. Chci, aby se soustředila na naše děti, náš domov – a věděla, že já se postarám o všechno ostatní.
Zní to jako 90. léta? Možná. Ale bylo to tak špatné, když muži byli muži a ženy byly ženami?
Závěr
Nečekám, že všichni budou souhlasit. Některé ženy tenhle článek možná naštve. Ale je to můj názor, moje volba a moje zodpovědnost. A když vidím, jak je moje partnerka doma šťastná, klidná a naplněná – neměnil bych.
Ne všechno, co je „moderní“, je taky správné.
