Článek
Potřebuju radu – ideálně od někoho, kdo zná školský systém, nebo už řešil něco podobného.
Můj syn je na základní škole a od září mu dali v pátek hodinu už od 7:00 ráno. Pro většinu rodičů asi maličkost. Jenže můj syn má ve středu odpoledne trénink fotbalu, a ne ledajaký – hraje na profesionální úrovni. Trénink má od 17:30 do 19:30, pak ještě skoro hodinu cesty domů. Než se nají, udělá úkoly a hygienu, je po jedenácté. A aby byl ráno ve škole, musí vstávat v 5:30.
To znamená, že spí sotva 6 hodin. A vidím na něm, že je unavený, nesoustředěný a zkrátka to dlouhodobě nezvládne.
Škola nemá pochopení
S učitelkou jsem to řešila. Vysvětlila jsem, že jde jen o jednu hodinu týdně – občanskou výchovu. Navrhla jsem, že bych ho z té hodiny omluvila, když se učivo doučí doma. Odpověď? „Bez účasti nemůže být klasifikován.“
Co to znamená v praxi, jsem se už nedozvěděla. Učitelka mi neřekla, ale naznačila, že by to mohlo znamenat i problém s pokračováním na škole. A protože syn chodí na soukromou školu, je situace možná ještě komplikovanější.
Opravdu je tohle v pořádku?
Ptám se: je normální, aby jedno dítě bylo nucené volit mezi školou a sportem, který ho baví, ve kterém je talentované a který mu může otevřít dveře do budoucnosti? Mám mu vzít sen, jen aby byl od 7:00 na hodině, kde se jednou týdně „probírají základní hodnoty společnosti“?
Na sportovce se u nás často kouká jako na lenochy, co se chtějí škole vyhnout. Ale realita je jiná. Tréninky na profi úrovni jsou fyzicky i časově náročné. A stát i školy by měly hledat cestu, jak tyto děti podporovat, ne jim házet klacky pod nohy.
Co dál?
Teď stojím před rozhodnutím: buď syna nechat chodit za každou cenu a sledovat, jak se ničí, nebo ho prostě na hodinu nepustit a riskovat následky. Jenže mám pocit, že ani jedna cesta není správná.
Nevím, jestli to někdy někdo z „tam nahoře“ pochopí – ale šest hodin spánku pro dítě, které má náročný sportovní režim, je prostě málo. A obětovat kvůli tomu fotbal? To mi nedává smysl.
