Článek
Ztraceni v rutině
Každý den stejný: ráno do práce, odpoledne pro děti, večer spát. Tak to šlo měsíce, roky. A najednou, když jsem se zastavil, jsem si všiml něčeho, co jsem měl předtím pod nosem, ale nikdy si toho nevšiml – my dva jsme se navzájem přestali vidět.
Po celých letech manželství jsem zjistil, že máme společné momenty jen na papíře. Když jsme mluvili, mluvili jsme jen o dětech nebo účtech. Nikdy o nás. Kdy jsme se naposledy opravdu podívali jeden druhému do očí? Kdy jsme si naposledy řekli, jak nám na sobě záleží?
Zastavení, které všechno změnilo
V ten den, kdy jsme seděli na pohovce, a já jsem konečně otevřel téma, které jsem léta potlačoval – co se stalo s námi? Moje žena se na mě podívala s něčím mezi úsměvem a smutkem. A pak mi řekla: „Myslela jsem, že už jsi na mě zapomněl.“
Tehdy jsem pochopil, že jsem byl tak zaneprázdněný snahou udržet náš život v chodu, že jsem zapomněl na to nejdůležitější – naši vzájemnou lásku a pozornost.
Nový začátek
Od té chvíle jsme se rozhodli, že to změníme. Začali jsme se znovu poznávat. Každý večer jsme si dali čas jen pro sebe. Každý víkend jsme si vyhradili pro společné chvíle, bez telefonů, bez stresu z práce. Už jsme nežili jen pro děti a domácnost. Začali jsme žít pro nás.
Dnes už vím, že rodina není jen o přežití. Rodina je o tom, že se každý den díváme na sebe a vidíme, že tu nejsme jen kvůli povinnostem. Ale protože se máme rádi.
