Článek
V létě testovací loď JS Asuka odpálila z paluby elektromagnetické dělo railgun a poprvé zasáhla reálný námořní cíl. V médiích se o tom moc nepsalo a je to škoda. I když to vlastně docela chápeme: Není to totiž žádné efektní video pro tiskovky, je to milník techniky. Japonci prý vyřešili problém, který je dlouhodobě trápil, a teď už jen sklízí ovoce svého úspěchu.
Jak railgun funguje
Obejde se bez výbušnin, ve hře je jen fyzika – ano, tak nějak by šel jednoduše tenhle princip popsat. Sám o sobě je vlastně v jádru velmi jednoduchý: místo chemie se totiž v jeho případě využívá elektromagnetická síla.
Jak to vypadá v praxi: mezi dvě paralelní kolejnice přivedete obrovský proud a Lorentzova síla vymrští projektil hypersonickou rychlostí vpřed. V tomto případě půjde zhruba o Mach 6,5 až Mach 7. K ničemu už nejsou potřeba výbušniny, stačí kinetická energie. Zbraň má šestimetrovou hlaveň, váží osm až devět tun a vystřeluje 40mm střely. A když už jsme u těch čísel - každý výstřel si vyžádá desítky megajoulů uvolněné v řádu milisekund.
Co Japonci změnili
Podobnou zbraň už testovali USA, ale uložili vše k ledu. Problémem byly hlavně nevalné provozní limity. Kolejnice se totiž opravdu rychle opotřebovávaly (a to mnohdy už po několika výstřelech) a bylo nutné je měnit za nové. A to nebylo ani praktické ani ekonomické. Japoncům se však podařilo zvýšit jejich životnost pomocí pokročilých slitin a metodického inženýrství (detaily bohužel neuvedli). Dosáhli údajně přes 120 výstřelů bez podstatného úbytku výkonu (a samozřejmě bez nutnosti měnit kolejnice) a to už je číslo, se kterým se vyplatí pracovat.
Ekonomicky to totiž dává zatraceně dobrý smysl. Obranná raketa může stát miliony dolarů, ovšem proti tomu jedno promyšlené kinetické vystřelení z railgunu vyjde „jen“ na 25 000 dolarů. Japonci tak mají rázem v rukou levnou a rychlou poslední linii obrany. A to se rozhodně počítá.
Myslíte si, že railguny opravdu ukončí éru střelného prachu na válečných lodích, nebo půjde jen o další technologický výstřelek bez hlubšího dopadu?
Zdroj: Autorský text, Usni, Japantimes
