Článek
Ale kdo si pamatuje časy Nokií, Motorol nebo Siemensů, ví, že dřív bylo tohle všechno prostě trochu jinak. Stačilo mít mobil položený na správném místě. A když vám někdo zavolal, začaly okolo něj chrčet a bzučet reproduktory (pokud tedy byly zrovna zapnuté). Díky tomu člověk hned věděl, že za pár vteřin přijde hovor nebo SMS. Nebyla v tom žádná magie, jen obyčejná fyzika a trocha rušení. A jak to vlastně celé fungovalo?
Proč bedny bzučely
Tady vám dlužíme malé fyzikální vysvětlení. Staré mobily totiž fungovaly v sítích GSM na frekvencích 900 a 1800 MHz. A kdo se v tom jen trochu vyzná, ten ví, že tyto sítě posílaly data v takzvaných časových slotech. Jinými slovy – telefon nekomunikoval se sítí plynule, ale v krátkých impulzech.
A právě tyhle impulzy byly tak silné, že se mnohdy dokázaly „přichytit“, aby se tak řeklo, i na různě špatně stíněné kabely v okolí. A největší efekt měly právě na reproduktory nebo zesilovače. Výsledkem byl známý chrčivý zvuk, který mnohým z nás dodnes zní v uších.
Ale ruku na srdce – pro nás to tehdy byl vlastně bonus. To, co dnes musí zvládnout různé chytré notifikace, blikající displeje nebo speciální hodinky, dokázaly ještě kolem roku 2000 docela obyčejné počítačové bedny. A dnes? Pro samý hluk z okolí a zaneprázdněnost si mnohdy nového hovoru nebo SMS všimnete až po dlouhých minutách nebo i za delší dobu. Co bychom dnes dali za jednu takovou šikovnou nápovědu…
Proč už to dnes nefunguje
A jak je možné, že se elektronika okolo nás přestala při hovorech ozývat? Souvisí to samozřejmě s nastavením sítí – a také s tím, jak je moderní elektronika odstíněná. Takže i kdyby podobné signály byly, na zesilovačích už byste je neslyšeli.
Pro někoho je to jen technická drobnost, pro jiné vzpomínka na dobu, kdy mobily nebyly kapesní počítače, ale spíš jednoduché „cihly“ na volání a psaní zpráv. A nic víc vlastně ani umět nemusely. Kde je ale takovým dnes konec.
Pamatujete si ještě na tohle typické bzučení reproduktorů před příchozím hovorem?
Zdroj: Electronics, Medium
