Článek
Představte si, že běžná stará klávesnice nebo telefon, který byste bez mrknutí oka hodili do elektroodpadu, může skrývat zlato téměř královské kvality. Bez nadsázky. A teď rozhodně nemluvíme jen o několika málo zrnkách, které byste dozajista přehlédli – ale o 22karátovém pokladu, který má hodnotu v řádech tisíců dolarů.
Revoluce v těžbě: když chemie konečně hraje fér
Dlouhá léta se těžba zlata neobešla bez kyanidu – ano, přesně té chemické „zrůdy“, která děsí ekology i horníky. Jenže vědci z australské Flinders University přišli s postupem, který kyanid odklízí ze scény.
Nahradili ho totiž trichlorizokyanurovou kyselinou. Pokud vám tenhle název nic neříká, rádi prozradíme, že jde o látku používanou třeba při čištění bazénů. A postup jejího použití se jim povedlo „vytunit“ tak, aby z elektronických součástek dostali zlato s čistotou přes 99 procent – což je kvalita, kterou jen tak v nějakém dole nenajdete.
Jak to celé vlastně funguje
Naprosto zásadní roli tu hraje polymer síry. Ten se totiž umí „přilepit“ jen na rozpuštěné zlato a nic jiného ho, laicky řečeno, nezajímá. Jakmile vědci směs zahřejí, zlato se uvolní v téměř čisté podobě a polymer se dá jednoduše použít znovu. S trochou nadsázky lze říct, že jde vlastně o takové perpetuum mobile. Takže žádný toxický koktejl na jedno použití, ale moderní chemie, která dává smysl.
A něco takového je opravdu potřeba. Odhaduje se totiž, že jen Evropa každoročně vyprodukuje přes 10 milionů tun elektroodpadu. A je bohužel smutnou pravdou, že většina ho končí na skládkách nebo v horším případě v různých rozvojových zemích, kde se nepotřebný šrot bez jakýchkoliv skrupulí pálí na otevřeném ohni. Takže jestli má něco změnit pravidla hry, je to dost možná tahle technologie. Nikdo už se totiž nebude chtít „úlevně“ zbavit něčeho, na čem může ještě vydělat.
Co si o téhle „zlaté revoluci“ myslíte vy? Vidíte v recyklaci elektroniky skutečnou budoucnost těžby?
Zdroj: Autorský text, Tomshardware, Ethz
