Článek
Jenže místo příjemného zážitku dostali čeští diváci film, který by se dal shrnout jen jako WTF? A ani zajímavé herecké obsazení mu nijak výrazně nepomohlo.
O čem to vlastně mělo být?
Film Moře na dvoře měl být podle upoutávek laskavá komedie s poetickým nádechem, jenže realita dopadla úplně jinak. Ze všeho nejhorší je zdlouhavé tempo, které příběhu rozhodně nesvědčí, a za mnoho nestojí ani strojené dialogy a klišoidní směs témat v čele se smrtelnou nemocí a utajovaným otcovstvím. Ovšem všechno dohromady působí spíš jako špatné melancholické drama než jako film, u kterého by člověk podle popisu čekal alespoň pár úsměvů.
Příběh je jednoduchý – až moc
Hlavním hrdinou je houslař Josef, kterého hraje Ondřej Vetchý. To zní na první pohled docela dobře, ale nepředbíhejme. Žije v pavlačovém domě na pražské Kampě a jeho největším pokladem je kaluž na dvoře – to je to jeho „moře“, které můžeme vidět v názvu filmu. Josef hlídá, aby nevyschlo, protože z něj pijí ptáci.
A bohužel právě tenhle Josef (který se až protivně stará o tu trochu vody) má smrtelnou diagnózu a jen pár týdnů života. Sepíše si proto seznam věcí, které chce stihnout. A aby toho pro ten okamžik nebylo málo, tak se na scéně objeví i mladá houslistka Bára (Sara Sandeva), která má podezření, že by Josef mohl být jejím otcem. Jenže než se samotný příběh alespoň trochu rozjede, má divák mnohem spíš chuť rozběhnout se k východu ze sálu. Bez nadsázky.
Slabý scénář, promarněné herecké hvězdy
Na papíře to znělo slibně – Vetchý, Langmajer, Rybová, Sandeva; už to samo o sobě jsou skvělá lákadla. Jenže jak už to někdy bývá, sebelepší obsazení nezachrání slabý scénář. Langmajer jako slepý ladič Václav měl být vtipným prvkem, ale víc než cokoliv jiného spíš zavání trapností.
„Nechápu, proč to je tak dobře ohodnocené. Amatérský výkon Rybové (nikdy jsem si nevšimla, že hraje tak hrozně). Vetchý mi tentokrát přišel taky takový prkenný. Příběh nic moc. Něco nedávalo ani smysl, ale nebudu spoilerovat,“ píše jedna z divaček. A ani další hodnotící na ČSFD nejsou úplně nadšeni:
„Dojemné příběhy se dějí. A točí se o nich filmy. Občas si někdo usmyslí poskládat taková malá dojáčky do 102 minut a nechat diváky si trochu poplakat. Dojetí je vzácné koření a je třeba s ním nakládat rozvážně. Tady se nešetřilo. Ale i tady platí, že méně je někdy více. Umění je v jednoduchosti a přímosti. Tady těch kudrlinek bylo až až.“
„Milion šílených náhod umořilo diváka,“ tvrdí jiný komentář – a za nás má rozhodně pravdu. Pokud chcete film, nad kterým nemusíte (ba ani nemůžete) moc přemýšlet a nevadí vám, že je sladkobolně ulepený víc než dítě v létě od zmrzliny, klidně na Moře na dvoře jděte. Pro běžného diváka ale podle nás není o co stát.
Který český film jste v kinech viděli jako poslední?
Zdroj: Autorský text, vlastní zkušenost, ČSFD
