Článek
Žádné uhýbání, žádné podívání do strany, jen ten nevychýlený, pronikavý pohled. A leckdy ho dokonce nezastaví ani to, když jeho pokus oplatíte stejnou mincí.
Oční kontakt jako řeč, která není vždy příjemná
V psychologii patří oční kontakt mezi nejvýraznější neverbální signály. V redakci jsme se shodli, že oči prostě nezapřete – a kdo vám uhýbá pohledem, působí na první dobrou podezřele (o tom nás koneckonců poučily už různé detektivky). Konec konců, je to vidět prakticky na jakékoliv akci. Řečník, který se publiku dívá přímo do očí, má navrch: působí jistěji, otevřeněji a většinou si získá pozornost davu mnohem snadněji než ten, kdo prostě neví, kam s očima (a leckdy tak i s rukama apod.).
A není to jen teorie. Přímý pohled je jakési tiché spojení mezi dvěma lidmi. Dává najevo, že jste přítomní, posloucháte a rozhodně myšlenkami nebloudíte někde jinde. Zvlášť při důležitých rozhovorech to umí udělat velký rozdíl. Ale ne vždy jde o komunikaci příjemnou.
Když pohled značí převahu
Jenže pozor – v očích se skrývají nejen sympatie. Dlouhý, neústupný pohled může být i způsob, jak dát najevo převahu. Třeba policisté a vyjednavači na to mají speciální tréninky. Když se jim totiž podaří udržet pevný, kontrolovaný pohled, který druhého vyvede z míry, mohou získat značnou výhodu.
Naopak člověk nejistý či plachý často uhne očima, ať už chce nebo ne. A věřte nám, že tenhle rozdíl poznáte poměrně rychle. Ale šlápnout vedle je snadné: mezi zdravým sebevědomím a agresí je tenká hranice (a každý z nás ji může mít posunutou trochu jinam). Z dobře míněného upřeného pohledu se tak lusknutím prstu může stát ten nepříjemný, před kterým byste nejraději utekli a někam se schovali.
V běžných situacích však přímý pohled většinou znamená něco mnohem jednoduššího: dotyčný vás poslouchá a zajímá se o to, co říkáte – ano, tak prosté to je. Oční kontakt tak dokáže prozradit víc, než si někdy uvědomujeme.
Patříte mezi lidi, kteří dokážou udržet přímý pohled bez zaváhání?
Zdroj: Autorský text, Psychologistworld, Psychologytoday
