Článek
Dívám se nahoru a vidím tu hřejivou žlutou kouli, co nám dělá hezké léto. Je hrozně snadné zapomenout, co to reálně je – gigantický, nepředvídatelný termonukleární kotel, který má občas velmi špatnou náladu. Když si Slunce „odplivne“, vyvrhne do vesmíru mrak nabitých částic. Většinou to mine Zemi, nebo to chytí naše magnetické pole a my se v klidu kocháme polární září.
Ale občas to trefí naplno.
Stalo se to v roce 1859. Říká se tomu Carringtonova událost. Z oblohy tehdy pršelo takové množství energie, že telegrafní stanice samy od sebe hořely, operátory kopala elektřina z odpojených přístrojů a v noci bylo světlo jako ve dne. Tenkrát to byla spíš taková vesmírná kuriozita, protože největší technologický výstřelek byl kus měděného drátu natažený mezi dvěma městy.
Kdyby ta samá rána přišla dneska, jsme regulérně namydlení.
Osm minut a tma
Žijeme ve světě, kde všechno podstatné řídí křemíkové čipy a tisíce kilometrů kabelů. A tyhle věci vesmírné záření absolutně nesnáší. Masivní solární bouře by do elektrických sítí nahnala takové napětí, že by obří transformátory v elektrárnách prostě shořely. Ne se vypnuly. Doslova by se uškvařily zevnitř.
A co hůř, výroba jednoho takového transformátoru na míru trvá měsíce a váží tuny. Nejsou jich plné sklady. Nejdou objednat z e-shopu do druhého dne.
Když vypadne proud na celém kontinentu, nejde jen o to, že si večer nerozsvítíš. Za pár hodin kleknou záložní baterie u vysílačů. Zhasne mobilní signál. Umře internet. Benzínky ti nic neprodají, protože čerpadla bez elektřiny ani neškytnou. V obchodech nezaplatíš kartou a bankomaty budou jen mrtvé kusy plechu. Za den dva přestane téct i voda z kohoutku, protože obří čerpadla ve vodárnách bez proudu neudrží tlak v trubkách.
Civilizace z papíru
Jsme strašně pyšní na to, jak jsme vyspělí. Ale celou tu naši digitální pevnost jsme postavili na těch nejkřehčích možných základech. Jsme totálně závislí na síti, kterou může zničit jedna náhodná erupce hvězdy vzdálené sto padesát milionů kilometrů. Slunce nepotřebuje vyhlašovat válku. Stačí mu fyzika.
Nejhorší na tom všem je, že by to nebylo jako ve filmu, kde hrdinové situaci za dvě hodiny vyřeší. Obnova spálené infrastruktury v celosvětovém měřítku by netrvala dny, ale spíše měsíce. Do té doby by zbyly jen zmatené davy lidí, kteří najednou zjistí, že neumí fungovat bez Wi-Fi a plných regálů.
Napiš mi do komentářů: Máš doma aspoň trochu hotovosti, svíčky a zásobu vody na tři dny, nebo bys v téhle tmě skončil jako úplně první?
