Článek
Když se dívám na fotky našich dědů a babiček, vidím lidi, kteří si dokázali poradit úplně se vším. Postavili dům, opravili motor v autě, z pár surovin dokázali nasytit rodinu a nepotřebovali k tomu žádnou chytrou aplikaci. Byli fyzicky i mentálně samostatní.
A pak se podívám na nás. Na generaci, která žije v iluzi, že je nesmírně chytrá, protože umí najít úplně všechno na internetu.
Realita je ale dost smutná. Jsme pravděpodobně ta nejvzdělanější, ale zároveň absolutně nejméně zručná a nejkřehčí generace v historii lidstva. Prodali jsme svou vlastní schopnost přežít a něco fyzicky vytvořit za pohodlí dotykových obrazovek.
Zručnost jako ohrožený druh
Zkuste se rozhlédnout kolem sebe. Kolik třicátníků dnes umí vzít do ruky vrtačku, aniž by hrozilo, že si ublíží? Kolik lidí dokáže přišít knoflík, opravit kapající kohoutek nebo rozdělat oheň, aniž by k tomu potřebovali chemický podpalovač a půl hodiny na videoportálech? Manuální zručnost se stala něčím, co už se nenosí. Zvykli jsme si na to, že na každý, i ten nejbanálnější problém, si prostě někoho zavoláme nebo rovnou koupíme novou věc.
Stali jsme se specialisty na posílání zpráv a vyplňování nekonečných virtuálních tabulek, ale v reálném fyzickém světě jsme naprosto bezradní.
Přežili bychom vůbec?
Nejhorší na tom je ta falešná sebejistota. Myslíme si, jak jsme připravení na život, ale ve skutečnosti jsme jen přisátí na systém, který za nás dělá úplně všechno. Jsme jako domácí mazlíčci, kterým někdo každý den sype granule do misky. Jakmile by ten systém jen na pár dní vypadl – stačí pořádný výpadek elektřiny nebo narušení zásobování – ukázalo by se, jak brutálně neschopní jsme.
Lidstvo tisíce let přežívalo díky tomu, že si umělo poradit. My jsme tuhle schopnost za pár desítek let dobrovolně spláchli do záchodu a ještě se u toho tváříme nadřazeně.
Napiš mi do komentářů: Jak jste na tom vy? Zvládnete si doma běžné věci opravit sami, nebo už patříte k těm, kteří i na smontování obyčejné židle raději volají řemeslníka?
