Článek
Toto téma se v poslední době objevuje poměrně často. Avšak poprvé zazněla z poslaneckých úst rada rodinám, které děti mít nemohou a na daňové zvýhodnění tedy nedosáhnou. Je to zcela prosté. Mají si děti adoptovat. A jak sám pan poslanec doplnil, takových párů zná ze svého okolí stovky.
Nechci zde rozebírat vhodnost či nevhodnost jednotlivých nástrojů rodinné politiky, jako jsou např. daňová zvýhodňování rodin s dětmi. Nechci ani na tomto místě zpochybňovat tvrzení pana poslance o znalosti stovek osvojitelských rodin v jeho okolí, když v celém Královéhradeckém kraji, odkud pochází, se ročně zprostředkuje adopce v průměru 15 dětem. Pan poslanec by tak musel znát všechny osvojitelské rodiny v kraji za posledních 20 let. Dlouhá léta se věnuji náhradní rodinné péči, tedy i adopcím. Proto mne vždy zaujme, když někdo z čelných představitelů státu zabrousí do těchto opomíjených vod a my občané a občanky tak máme možnost nahlédnout, jak politici i političky k náhradním rodinám přistupují.
Máme-li se tedy věnovat tématu adopcí, neboli osvojení, je třeba začít od Adama (myšleno obrazně i doslovně, neboť právě kolega Adam Křístek napsal v roce 2016 skvělou monografii „Osvojení dětí. Úplná adopce v českém právu“), resp. v tomto případě od Úmluvy o právech dítěte. Ta ve svém čl. 21 zavazuje členské státy této Úmluvy, tedy i Českou republiku, aby byl v systému osvojování brán v prvé řadě do úvahy zájem osvojovaných dětí. Hledisko prvořadného zájmu osvojovaného dítěte je přeneseno též do českého občanského zákoníku, který ve svém § 795 uvádí, že „osvojení nezletilého musí být v souladu s jeho zájmy“.
A zde přichází první kámen úrazu ve vyjádření pana poslance, jímž je jasné nepochopení, k čemu mají adopce sloužit. Při zprostředkování osvojení totiž není hlavním účelem naplnit přání, potřeby a zájmy státu či bezdětných rodičů (tedy v tomto případě přání, zájem a potřebu snížit si daně, nebo se finančně zajistit do budoucna), ale předním hlediskem je nutnost dívat se na celý proces očima zájmu dítěte. Představa, že každý, kdo nemůže mít vlastní děti, se obrátí na stát a ten mu nějaké dítě přidělí, a to ještě za účelem snížení daní, je zcela mylnou a nebezpečnou. Stát nemůže rozdávat děti, které se ocitnou bez péče svých rodičů, cizím lidem jako na běžícím pásu, zvláště pak ne těm, u nichž převládá ekonomická motivace. Už nemístným a nebezpečným se jeví propojování obou zcela odlišných a nesouvisejících nástrojů (daňová opatření a zprostředkování náhradní rodinné péče), kterými stát ovlivňuje životy svých občanů a občanek. Toto je cesta do pekel, čemuž by snad měli zejména věřící a rozumní lidé, tedy i pan poslanec, rozumět.
Druhým zádrhelem na cestě navrhované adopce dětí do každé bezdětné rodiny je pohled na statistické údaje. Z dat získaných Českým statistickým úřadem v roce 2021 ze Sčítání lidu, domů a bytů víme, že v daném roce bylo téměř 1 milion žen starších 15 let bylo. Podíváme-li se podrobněji na ženy, jichž by se mohly případné adopce týkat, zjistíme, že ve věku 25-29 let žilo v roce 2021 v České republice celkem 178 338 bezdětných žen, ve věku 30-34 let 112 638 bezdětných žen, ve věku 35-39 let 63 751 bezdětných žen a ve věku 40-44 let celkem 49 581 bezdětných žen.
Nahlédnutím do statistik Ministerstva práce a sociálních věcí ohledně počtu dětí, kterým je možno ze strany státu zprostředkovat osvojení, zjistíme, že ke konci roku 2023 vedly jednotlivé krajské úřady ve svých evidencích celkem 272 tzv. „právně volných“ dětí pro osvojení (jen pro srovnání, dětí, které čekaly na zprostředkování pěstounské péče, bylo ke stejnému datu 5 677, ale o nich pan poslanec nemluvil). V mnoha případech se jednalo o děti se zdravotním postižením (42 dětí), o děti romské, případně o již starší děti. Zároveň proběhlo v roce 2023 celkem 395 osvojení dětí. Na vytipování k osvojení některého z dětí vedeného krajským úřadem v evidenci ke konci roku 2023 čekalo 1 169 rodin, které již prošly náročným odborným posouzením a přípravou k přijetí dítěte do rodiny. Není tedy ani zřejmé, jakým způsobem by chtěl pan poslanec svou radu realizovat, když počet dětí, které na osvojení čekají, je mnohonásobně menší než počet českých bezdětných žen, které by mohly o osvojení dítěte uvažovat. A to ani nebyla řeč o bezdětných mužích.
Ano, v systému je mnoho dětí, které čekají na zprostředkování náhradní rodinné péče (zejména pěstounské péče). Ovšem spojování tohoto vysoce lidského činu, tedy přijetí cizího dítěte do své rodiny, s vyššími finančními výhodami, potažmo přivádění statisíců lidí k mylnému přesvědčení, že si podají na úřadě žádost o dítě a daňová úleva, tedy dítě, jim automaticky přistane u dveří, je zcela mylné a zavádějící. Prosím ctěné paní poslankyně a pány poslance, aby si takovéto úvahy pro příště odpustili.
Tímto bych chtěl též poděkovat všem skvělým lidem, kteří se nebáli přijmout do své rodiny dítě ať již formou osvojení, pěstounské péče, pěstounské péče na přechodnou dobu, poručenství s osobní péčí poručníka nebo svěřenectví. Jsou to pro mne často bezejmenní hrdinové a hrdinky, kteří si zaslouží naši pozornost a podporu v mnohdy těžkých životních chvílích.
Radek Šoustal
RIAN – Centrum pro terapii a mediaci Ostrava
