Článek
Prezident Petr Pavel byl minulý týden na dvoudenní návštěvě Plzeňského kraje. Setkal se tam s kdekým, včetně studentů, starostů malých obcí či vedením Národního parku Šumava. Vedení města Plzně v čele s primátorem Romanem Zarzyckým (ANO) však na seznamu nebylo. Primátor totiž o setkání s prezidentem neměl zájem a mimo jiné prohlásil, že „má jiný program“ a ani nemá zájem si hledat čas, protože „prezident udržuje linku s pětikoalicí, a to je za mě nepřijatelná věc“.
Odmítnutí primátora největšího krajského města setkat se s prezidentem republiky při jeho návštěvě v tamním kraji je událost přinejmenším velmi nestandardní.
Mohli bychom se pozastavovat nad tím, že v celostátním měřítku bezvýznamný lokální politik mistruje politické názory prezidenta, který ve druhém kole volby celostátně zvítězil se ziskem 58,32 %, když obdržel 3 359 301 hlasů, a ve volebním obvodu Plzeň-město dokonce se ziskem 63,67 % za 61 902 hlasů. To svědčí o Pavlově silném mandátu (v Plzni dokonce ještě silnějším, než je republikový průměr), zatímco Zarzyckého postoj o primátorově nepochopení podstaty zastupitelské demokracie. A mohli bychom konečně uvažovat též o tom, zda jsou podobné projevy neotesanosti a nevyprovokované agresivity vůbec slučitelné s funkcí primátora statutárního města.
Hlavní poselství celé události však spočívá v něčem jiném, mnohem naléhavějším, a temným jako bouřková mračna.
Zarzyckého postoj explicitně ukazuje, že názorový posun hnutí ANO pryč od západní civilizace směrem na východ není žádné rétorické cvičení Babiše, ale realita, kterou ochotně sdílejí i straničtí pěšáci v regionech. Tento destruktivní a zcela iracionální směr hnutím od jeho odchodu do opozice prorůstá jako rakovina.
ANO už si nehraje na catch-all party či dokonce progresivní stranu založenou na odbornosti jako v dřívějších dobách. Už jede čistě jen tupohlavou fanatickou protizápadní rétoriku, predátorskou neliberální politiku východní zaostalosti a orbánovského prospěchářství, mravního nihilismu, populismu a politického primitivismu. A samozřejmě věnuje velké úsilí zabránit pokračování naší integracedo západních struktur, neboť čím budeme izolovanější a bezprizornější, tím budeme slabší a ovladatelnější. Orbánovský formát myšlení a rostoucí odpor k Západu se pro ANO stávají ústředním politickým motivem, kvůli kterému jsou jeho představitelé schopni i teatrálních gest jako nyní plzeňský primátor.
Prezident Pavel není provládní, ale prozápadní a prodemokratický. Není jeho vinou, že současná sněmovní rusko-maďarská opozice razí přesně opačný směr, a zcela v souladu se zájmy této země a svým předvolebním programem s ní proto prezident nevidí prostor pro spolupráci. Nelze být nadstranickým prezidentem rozkročeným mezi civilizaci a anticivilizaci, protože s anticivilizací není na čem spolupracovat a o čem hledat kompromisy. A pokud se ANO svojí politikou dobrovolně přibližuje Takešiho hradu, musí počítat s tím, že od hradu Pražského se stejným tempem bude vzdalovat.
Petr Pavel je jedním ze symbolů prozápadního směřování naší země. Možná právě to Zarzyckému vadí nejvíc. A intenzita, s jakou prezidenta odmítl, je velmi výmluvným signálem, kam by hnutí ANO chtělo tuto republiku směřovat. Však uvažme, že Babiš Fica otevřeně podporuje a neformálně se s ním schází, kdežto s Pavlem se nechce sejít ani Babišův primátor. Hnutí ANO tak má v současnosti k Západu snad dokonce dál než do Ruska, což z něj činí stejně nevolitelnou stranou na úrovni SPD. S takovým politickým směrem není o čem jednat či kde hledat kompromisy. Jediným řešením je pokusit se jej udržet co nejdál od moci.
Nezájem o schůzku s prezidentem samozřejmě není jediným Zarzyckého zářezem v podobném duchu. Proslul kupř. i absurdním odporem k chystanému projektu Gigafactory v Líních u Plzně, který měl naší zemi přinést investici kolem 120 mld. Kč a posílení našich obchodních vazeb na Německo coby našeho strategického partnera v autoprůmyslu. Primátor Plzně se však patrně nemohl smířit s tím, že by „jeho“ region přinesl takový úspěch koaliční vládě. Namísto vizionářského uvažování a rozlišování priorit názorně předvedl, jaká by byla vládní politika ANO v této zemi – domkařská, maloměšťácká, bez ambicí, stojící zády k vyspělému západu a vstříc východní zaostalosti, nedůvěřivá k většímu pokroku, netroufající si na větší projekty, neochotná k inovacím, a prohlubující postavení naší země coby středovýchodního skanzenu. Kdo soudný o něco takového stojí?
Za hnutí ANO ve vedení města Plzně v čele se Zarzyckým by si však měli sypat popel na hlavu i členové plzeňského hnutí STAN a Pirátů, kteří namísto spolupráce na vládním půdorysu s ODS, KDU-ČSL a TOP 09 uzavřeli po komunálních volbách šokující koalici s hnutím ANO, a tím tak sami usadili Zarzyckého do křesla primátora. Původně tak dokonce chtěli učinit s podporou dvou nestraníků za SPD, což padlo až po zásahu republikového vedení obou vládních stran. A to celé navzdory tomu, že koalice SPOLU v plzeňských komunálních volbách zvítězila.
Jistě lze pochopit, jestliže na úrovni obecní či krajské samosprávy vládní strany využijí spolupráci na jiném než vládním půdorysu, pokud jim to pomůže lépe naplnit jejich program založený na liberální západní demokracii. Z výše popsaného je však zřejmé, že to rozhodně není případ koalice s plzeňským hnutím ANO. Anebo by snad plzeňští Piráti a Starostové také raději Fica než Pavla? Vlastně těžko říct, když ani po těchto událostech nic nenasvědčuje, že by z koalice chtěli odejít.
Bohužel se tím potvrzuje, že i ve větších městech regionů působí začasté politici druhé a třetí ligy, kteří nejsou schopni držet krok s celostátní názorovou linií, což může vládní voliče pochopitelně velmi znechucovat a demotivovat. Řešením je větší centralizace řízení v rámci politických stran s menší autonomií méně schopných lokálních stranických buněk, aby jejich přehmaty nemohly tolik poškozovat pracně budovanou jednotnou linii koaliční politiky.
Prezident Pavel nesetkáním s člověkem jako je Roman Zarzycký rozhodně žádnou újmu neutrpěl. A pokud díky Zarzyckého chování alespoň část voličů pochopí, jaká je politická realita současného hnutí ANO, je nakonec dobře, že se tamní primátor takto utrhl ze řetězu.
Nejdůležitější poselství z této události však směřuje k nám, řadovým občanům. Nechceme-li se nechat opět vykořenit ze světa vyspělé západní civilizace, kam jsme náleželi již za 1.republiky a k níž jsme se po roce 1989 začali lopotně vracet, nesmíme pustit k moci představitele, kteří nebudou váhat se o to pokusit. Kdo dnes volí ANO, volí názorové spektrum Viktora Orbána a Roberta Fica. A maďarsko-ruskou cestu nesmíme v této zemi připustit. Nikdy, a za žádnou cenu!
