Článek
Aby nedošlo k nějakému omylu – práce zemědělců si vážím. Je pro společnost potřebná, náročná, mnohdy nevděčná, špatně placená, neatraktivní, špinavá a do jisté míry závislá i na náhodě v podobě počasí. Sám bych ji dělat neuměl a ani nechtěl.
Pondělní demonstrace však se zájmy zemědělců měla společného pramálo. Dvojice organizátorů Bohumír Dufek a Zdeněk Jandejsek jsou totiž zjevně napojení na českou dezinformační scénu a mluvčí celé akce byl proruský dezinformátor Daniel Sterzik alias Vidlák.
Jandejsek dle svých slov neví, zda je v současném válečném konfliktu v právu Ukrajina nebo Rusko, což mluví za vše. To nemůže překvapit, když má za sebou spolupráci s klausovskou Trikolórou či Ladislavem Vrabelem. A žádný chudý zemědělec obávající se o svoji existenci to opravdu není, když společnosti v nichž figuruje čerpaly dotace přes dvě a čtvrt miliardy korun.
Nelze se tak divit, že řada zemědělců se kvůli těmto organizátorům akce nechtěla účastnit, a další část odešla, jakmile se na scéně objevil Tomio Okamura či Jindřich Rajchl. Trochu to připomíná situaci, když proruští aktivisté Jakub Netík a Aleš Svoboda vyhazovali hnůj u Úřadu vlády. I od nich se zemědělci distancovali.
Vzhledem k tomuto propojení organizátorů zemědělského protestu s dezoláty a proruskou scénou lze velmi ocenit postoj majitele Rohlik.cz Tomáše Čupra, který oznámil ukončení spolupráce s Jandejskovo firmou Rabbit.cz. Jde o jednoznačně morálně motivovaný postoj přijatý bez ohledu na Čuprovu případnou ekonomickou ztrátu. To je hodno ocenění, tím spíš v podnikatelském sektoru a obzvláště v tom českém.
Reakce naší antiliberální scény na sebe nenechala dlouho čekat, přičemž její výběr přinesl deník Forum 24:
Kritiku za údajný „aktivismus nejhrubšího zrna“ vyjádřil Čuprovi Michal Hašek, který přesedlal z levicové ČSSD ke krajně pravicové antiliberální Rajchlovo PRO. Poněkud jednostranná kritika. Z úplně stejného aktivismu lze totiž přece obvinit Jandejska. Dezolátní scéna ale patrně nechápe, že svobodu projevu nemají pouze oni, ale i jejich oponenti, takže když si pan Jandejsek může říkat co chce, pan Čupr si také může spolupracovat s kým chce.
Ještě nesmyslněji reaguje anarchokapitalista na kandidátce KSČM Ondřej Dostál, když vyzývá ke skoncování s Rohlíkem, protože je prý „zbytečný a drahý“, a namísto něj doporučuje koupit si jídlo „u lokálního zemědělce“.
Hovoří-li Dostál o zbytečnosti, asi zrovna hleděl do zrcadla. Dovážkové služby jsou totiž přesným opakem zbytečnosti. Především ohromně šetří čas, neboť namísto jeho marnění v několika obchodech během otevírací doby lze sehnat vše na jednom místě s objednávkou kdykoliv během 24 hodin a dovozem až domů ve zvoleném hodinovém pásmu, dle velikosti objednávky za poplatek v řádu desetikorun či úplně zdarma.
Objednávat lze kdykoliv se Vám to hodí, kolikrát chcete a cokoliv chcete, aniž byste řešili cesty, čas, parkování, tahání těžkých tašek či fronty u pokladny. Především pro velmi zaměstnané lidi má takto ušetřený čas cenu zlata, který mohou věnovat čemukoliv smysluplnějšímu než obslužným činnostem. Žádný kamenný obchod se stejným sortimentem této nabídce nemůže konkurovat. Při objednávkách si navíc každý může v klidu přečíst složení výrobků a porovnat s jinými nabídkami napříč internetem. A třeba za období vysokého výskytu covidu byly distanční nákupy velmi účinnou obranou před nákazou, přičemž nemalý benefit nabízí i v období epidemie chřipky.
Vše výše popsané je ukázkou nejen spotřebitelského komfortu a evropské kvality života 21. století, ale současné oné opravdové svobody, o které Dostál sice často mluví, ale o jejím obsahu zjevně nemá ani ponětí.
Dovážková služba je navíc pracovní příležitostí pro celou řadu lidí rozličných profesí, od skladu přes rozvozy až po kancelářské a manažerské pozice. To je podle Dostála také zbytečné?
Lokální zemědělci? Dostál patrně netuší, že právě Rohlik.cz věnuje velký prostor nabídce lokálních zemědělců a farmářů. A profituje opět zákazník, který má pohromadě nabídku těchto producentů z celé republiky, jejichž zboží mu přijde až domů. To je podle Dostála také zbytečná služba, pro zákazníky i malovýrobce?
V Dostálových úvahách se propisuje představa českých dezolátů o zpátečnictví naší země. Pro mrkev k zemědělci, pro jablka k sadaři, pro prací prášek do drogerie, a krávu si nejlépe podojíme sami v obýváku. Nakládání s časem jak za rakouského mocnářství, a tomu odpovídající produktivita práce. Ondřej Dostál má možná tolik volného času, že s ním může takto neefektivně nakládat. Pro všechny ostatní je tady možnost rozvážky potravin až domů.
Co tvrzení Kateřiny Konečné o vykořisťování zaměstnanců v Rohlíku? Kdyby to byla pravda, nebudou tam pracovat. Při současné míře nezaměstnanosti by jistě neměli problém najít si něco lepšího. Tím spíš, pokud by fungovali jako OSVČ, takže by mohli odejít zde dne na den.
Jiní „znalci“ jako kupř. Pavel Hasenkopf volají na Rohlik.cz zase antimonopolní úřad. Co si to prý dovolili, že si vybírají obchodní partnery. Hasenkopfovi patrně nedošlo, že zde máme kontraktační svobodu, která je determinantou svobody podnikání. Nikoho nelze nutit, aby spolupracoval s někým, s kým nechce. Jinak to ani není možné, neboť pak by se nemohlo jednat o svobodu podnikání. Anebo si snad Hasenkopf myslí, že na spolupráci má proruská scéna právní nárok? Musím ho zklamat, ale nemá. Nežijeme totiž pod kremelskými zdmi.
Dále nutno podotknout, že Ústavní soud již před časem potvrdil kupř. právo hoteliéra neubytovat hosta, který odmítne odsoudit ruskou anexi Krymu. A odmítnout někoho pro jeho politické názory opravdu není totéž, jako odmítnout jej z důvodu, že „je teplej“, jak se snaží tvrdit Hasenkopf. Politické názory jsou totiž projevem vůle jejich nositele, kdežto sexuální orientace je na vůli jejího nositele nezávislá. Takže nejen že to není totéž, je to dokonce přesný opak.
Hlasité skřehotání je pochopitelně slyšet i z Institutu Václava Klause. Ne že by jim nějak záleželo na zemědělcích, ale příležitost podpořit akci s proruským a nacionalistickým podtextem směřující proti prozápadní vládě si nemohou nechat ujít. A vůbec nevadí, že tím podporují pravidla hluboce deformující trh, jako jsou kupř. povinné kvóty pro české potraviny. Od „konzervativních“ zastánců volného trhu jako je IVK vskutku nečekaně budovatelská píseň. Je zjevné, že když je někdo proruský, odpustí mu v Institutu i hrubě netržní záměry.
Tomáš Čupr je velmi úspěšný, protože segmentu nákupu potravin u nás nabídl novou službu rozdílové kvality s mimořádnou spotřebitelskou hodnotou, když dokázal najít významnou mezeru na trhu a zaplnit ji kvalitním obsahem, nikoliv čínskou improvizací, švejkovstvím, polovičatým zpátečnictvím či rozkradením majetku, jak bylo obvyklé u podnikatelů v klausovských devadesátkách.
Čupr náleží k minimu našich podnikatelů, kteří sami od nuly vybudovali podnik mezinárodního významu, aniž by přitom kradli či „privatizovali“, restituovali či čerpali dotace. Kromě toho Rohlík dokázal úspěšně expandovat i na západ od nás, a bez podpory z politických míst (kterou za Klause míval třeba Petr Kellner) dokázal vybudovat společnost o hodnotě přes 21 miliard korun. Jinými slovy, Tomáš Čupr nabídl naší zemi vizi inovativního vysoce efektivního nakupování s bezkonkurenčními výhodami. Co nám nabídl Jandejsek? Tváře antiliberální scény, traktory v centru Prahy a povinné kvóty pro české mléko.
V celém sporu navíc vůbec nejde o to, že někdo kritizuje vládu, ale jaké k tomu volí prostředky. Jinými slovy, jak to dělá (silový nátlak, v němž rukojmím jsou občané), s kým to dělá (proruská a antiliberální scéna) a co chce dosáhnout (zneužití zemědělců k útokům proti vládě).
Vyjadřovat protest lze totiž mnoha způsoby. Pokud bude zemědělec protestovat tím, že přestane pracovat (aby tím dokázal, jak jsou jeho výrobky pro společnost nepostradatelné), má na to právo, neboť práce je založena na dobrovolnosti. Pokud ale k prosazení svých zájmů úmyslně znemožňuje nesouvisející činnost ostatních (blokování dopravy pomocí traktorů), už to legitimní není, neboť si tím bere nezúčastněné rukojmí. Nevyvíjí tedy tlak odpovídající svému významu ve společnosti (přestane pěstovat brambory), ale významu mnohem vyššímu v podobě činnosti, kterou blokují (kupř. doprava po městě). Totéž jsou obstrukce v PS – kdyby naše neliberální opozice na protest odešla ze sálu, nikdo se zlobit nebude. Problém je, když blokuje legislativní proces jako takový, tj. i práva ostatních poslanců a potažmo jejich voličů. V takovém případě jejich výkon svobody projevu už legitimitu postrádá. Stejně jako při zablokování města zemědělskou technikou.
Nesmíme také zapomínat, že čím jsme na jakémkoliv trhu blíže pomyslné ideální dokonalé konkurenci, tím lépe takový trh funguje. A právě volná konkurence co největšího množství vzájemně nezávislých a trh neovládajících subjektů na straně nabídky je jeho nejlepším předpokladem. Jakmile začneme vytvářet nerovné podmínky národním protekcionismem, můžeme rovnou přejít ke státem regulovanému mechanismu.
Komu vadí levnější konkurence z ciziny? Pouze těm neschopným. Povinné kvóty na české potraviny s cílem nutit zákazníky kupovat něco co nechtějí za vyšší ceny? Nesmyslné a protikonkurenční opatření konzervující nevýkonnost a rozdávající z kapes nás všech dotace na národnostním principu, což má ke státnímu dirigismu mnohem blíže než předpisy EU, kterou organizátoři protestu tolik kritizují.
Reakce české antiliberální scény na rozhodnutí Tomáše Čupra je jen dalším projevem nenávisti ke každému, kdo hájí morálku, není proruský a svým úspěchem přesahuje české domkařství, které neumí nabídnout nic než stagnaci se slovy „zajděte si po práci do místní samoobsluhy, vaši předkové to přece dělali taky a neubylo jich“.
Toť další „progresivní vize“ naší země od české antiliberální scény, do které se organizátoři pondělní demonstrace pokusili zatáhnout i zemědělce. Naštěstí nepříliš úspěšně. Ani oni totiž o takovou politickou „reprezentaci“ nestojí.
