Článek
V prvním článku s názvem moje dítě jsem uvedl,že jsem získal svého syna do své péče teď uvedu co tomu přecházelo.
Když jsem se dozvěděl,že je můj syn v dětském domově v Dobřichovicích nedaleko Prahy tak jsem nejdříve navštívil spolek pro ochranu dětí v Praze a zeptal se jak bych měl postupovat.Paní s kterou jsem hovořil mně vyzpovídala,ptala se na všechno možné a na závěr mi zdělila,/její slova/Vám bych dítě nikdy nesvěřila.Usoudil jsem,že tudy cesta nevede a zkontaktoval jsem dětský domov.Jejich vedoucí pracovnice Nela mne telefonicky informovala o podmínkách možné návštěvy a pozvala mne k osobnímu kontaktu.Po mém příchodu do budovy DD,jak už v prvním článku bylo uvedeno mi přivedli mého syna.Jeho sestra Denisa mu řekla,že já jsem jeho táta,přijal to s klidem a v jeho očích byl vidět zájem.Potom mi vychovatelka dala k podpisu nějaké doklady a sdělila mě,že mohu Honzíka jezdit navštěvovat po předchozí telefonické domluvě.A tak se stalo následující týden jsem jsem si domluvil schůzku na neděli.Když jsem přijel vlakem a pak kus pěšky tak měli v domově právě oběd.Po obědě paní vychovatelka přivedla Honzíka a šli jsme si sednout do zahrady kde jsme si povídali.Po několika takovýchto návštěv mi dovolili abych Honzíka a jeho sourozence / ti měli jiné tatínky / vzal do městečka Dobřichovice na procházku.Na procházce mne nejdříve zavedli do cukrárny kde si vybrali nějaké sladkosti.Také mi ukázali školuKdyž jsem po několika hodinách přivedl děti zpět a loučil se tak se to neobešlo bez slz.
