Článek
Žijeme v jedné z nejateističtějších zemí světa, v údajně racionální době. Denně slýcháme, abychom si dávali pozor na fake news a dezinformace. Lidé, kteří přinášeli alternativní teorie, například o covidu, byli pranýřováni, veřejně zostuzováni a někdy čelili i profesním důsledkům. Prý věda. Prý znalci, prý experti.
Existují dokonce weby, které se speciálně zaměřují na odhalování dezinformací, polopravd a neověřitelných tvrzení. Máme tu Demagog.cz, Manipulátoři.cz se šéfredaktorem Cemperem a další samozvané strážce pravdy.
Ezodezinformací plný web. A nikomu to nevadí
A přesto vidíme v médiích horoskopy. I v těch, které se vydávají za seriozní. Dokonce i zde na Médiu je pro ně samostatná rubrika, i přímo Seznam má web Horoskopy.cz. Prý dokonce „přesné a pravdivé“.
Jak může Seznam.cz mít na jednu stranu podcast „Řetězák“, kde odhaluje dezinformace a na druhou stranu sám dezinformace šířit?
Web iDnes.cz zase píše o jakémsi „karmickém čísle“, které vychází z data narození a údajně vám „brání ve štěstí“.
Web ProŽeny.cz, patřící Seznamu, pak dokonce přichází s článkem o tom, jaké nemoci vám hrozí podle životního čísla. Tady už přestává veškerá legrace. Spojovat zdravotní rizika s numerologií bez vědeckých důkazů totiž není jen nevinná zábava, ale potenciálně nebezpečné matení čtenářů.
Kde jste, pane Cempere? Kde jsou elfové českého internetu? Jak to, že tyto (dez)informace neověřují vaše „hlídací“ weby?
Představme si, že by nějaký alternativní web tvrdil, že pravděpodobnost rakoviny závisí na poslední číslici rodného čísla. Asi bychom se dočkali zaslouženého výsměchu. Když ale totéž zabalíme do tajemného hávu numerologie, stane se z toho lifestylový článek.
Znamení zvěrokruhu prostě nefungují. Datum narození nemá vliv vůbec na nic
Mohli bychom si říci, že je to přece jistý druh zábavy, že je jasné, že to nikdo nebere vážně a horoskopy si lidé přečtou jen jako jakýsi každodenní motivační rituál. Jenomže je tomu tak opravdu?
Mám silné podezření, že mnoho lidí tomu skutečně věří. Značná část populace si minimálně myslí, že „něco na tom je“.
Například jsem od jedné známé (je inženýrka ekonomie) slyšel něco jako: „Mám nového partnera. S bývalým jsem se rozešla, protože on byl štír a já jsem váha, tak to nemohlo fungovat, to je snad jasné. Ale ten nový je vodnář, takže s tím mi to klape mnohem líp.“
Dokonce i jeden další známý (inženýr stavebnictví, který má firmu na elektromontáže) tvrdil, že je to pravda, ale že záleží na přesné minutě narození.
Vysokoškolské vzdělání zjevně není zárukou kritického myšlení.
Přitom pro astrologii neexistují přesvědčivé vědecké důkazy. Kontrolované experimenty nepotvrdily, že by astrologové dokázali spolehlivě přiřazovat horoskopy k osobnostním profilům lépe než náhodou.
Zde se hodí připomenout slavný double-blind experiment Shawna Carlsona, který zkoumal, zda astrologové skutečně dokáží přiřazovat horoskopy k osobnostním profilům. Nedokáží.
Proč tedy tolik lidí získává dojem, že jejich horoskop sedí? Psychologie zná takzvaný Forerův neboli Barnumův efekt. Lidé mají tendenci přijímat obecné, neurčité charakteristiky jako překvapivě přesný popis vlastní osobnosti.
„Jste citlivý člověk, ale někdy své emoce skrýváte. Toužíte po uznání, přesto si občas nejste jistý sám sebou.“
Poznáváte se? Samozřejmě. Stejně jako miliony dalších lidí bez ohledu na datum narození.
Jak to, že psychologové s měsícem narození nepracují?
Na celé Zemi žije a pracuje řádově nekolik set tisíc lidí, kteří se pracovně, někteří dokonce vědecky, lidskou duší zabývají. Zkoumají ji a pracují s ní. To jsou psychologové a patří mezi ty nejinteligentnější lidi vůbec. Skutečnost, že se dají z měsíce narození předjímat nějaké osobnostní vlastnosti, by pro ně byla naprosto neocenitelná. Zejména pro personalisty nebo ty, kteří zajišťují přijímací vyšetření k policii.
Jenomže psychologové znamení zvěrokruhu při odborném posuzování vůbec osobnosti nepoužívají.
Představme si, jak úžasně by to zjednodušilo práci. Uchazeč o místo policejního vyjednavače? Bohužel, narodil jste se ve znamení berana. Na tuto pozici potřebujeme váhy. Uchazečka o místo účetní? Výborně, panna! Jste přijata.
Zní to absurdně? Jistě. Přesně tak absurdní je ale představa, že datum narození určuje naši povahu, partnerskou kompatibilitu nebo životní osud.
A muselo by se na to přijít i z opačného konce: psychologové na místa policistů vybírají pouze jedince s určitými osobnostními vlastnostmi. Při těch obrovských počtech policistů ve světě by se muselo přijít na to, že většina z nich je narozena dejme tomu ve třech znameních.
Ale nic takového neexistuje. Data narození jsou mezi příslušníky ozbrojených složek rozložena rovnoměrně a působí u nich lidé všech znamení.
,,Něco" na tom skutečně je. Ale to už neplatí
Samozřejmě existují skutečné statistické souvislosti mezi obdobím narození a některými životními okolnostmi. Například relativní věk dítěte v rámci školního ročníku může ovlivňovat jeho školní výsledky. To ale nemá nic společného s postavením planet nebo astrologickými znameními.
Dokonce se dá i docela dobře vysvětlit, jak pověry o znameních vlastně vznikly. V dávné minulosti (dejme tomu do počátku novověku) totiž měsíc narození skutečně mohl hrát roli v určování vlastností člověka. Když se totiž dítě narodilo brzy na jaře, matce zesláblé zimou a při nedostatku výživy, mozek se mu vyvíjel jinak než u dítěte narozeného na konci léta, v období hojnosti.
Dnes, v době kdy i chudí lidé si mohou dovolit jíst jako starověcí panovníci, už to však pochopitelně neplatí.
Proč nám jedny dezinformace vadí a druhé ne?
A tady se dostáváme k podstatě problému.
Pokud někdo tvrdí, že očkování mění lidskou DNA, právem po něm požadujeme důkazy. Pokud ale někdo tvrdí, že Merkur v retrográdním pohybu způsobuje problémy v komunikaci nebo že lidé narození ve znamení štíra jsou žárliví, najednou důkazy nepotřebujeme.
Přitom princip je stejný: někdo předkládá tvrzení o skutečném světě, aniž by pro ně měl odpovídající důkazy.
Ne každá nepravda je samozřejmě automaticky úmyslnou dezinformací. Horoskop může být míněn jako zábava a jeho autor mu může sám věřit. To ale nic nemění na tom, že astrologické předpovědi vydávané za fakta jsou nepodložené informace.
A právě média by měla tento rozdíl důsledně rozlišovat.
Nevolám po zákazu horoskopů. Ať si každý věří, čemu chce. Ať si čte horoskopy, vykládá tarotové karty nebo hledá osud v kávové sedlině. Ale proč by měly seriózní zpravodajské portály takové pověry prezentovat bez jasného upozornění, že jde o nevědeckou zábavu?
Pravda přece nemůže záviset na rubrice
Je zvláštní, že v jedné rubrice média nabádají čtenáře ke kritickému myšlení a v jiné jim vysvětlují, jak jim postavení Venuše ovlivní milostný život.
Věda přitom není otázkou vkusu. Buď určitá metoda funguje a lze to prokázat, nebo ne. Astrologie měla na prokázání své pravdivosti celá staletí. Neuspěla.
Možná tedy nastal čas, aby média, která tak ráda poučují veřejnost o dezinformacích, začala také u sebe.
Protože pokud budeme proti nepravdám bojovat jen tehdy, když se nám politicky nebo společensky nehodí, ale současně budeme jiné nepravdy ochotně šířit kvůli čtenosti, pak nebojujeme za pravdu. Jen si vybíráme, kterým nesmyslům dáme prostor.
