Článek
Myslivci a zemědělci přišli s výzvou, aby mohli střílet chráněná zvířata v čele s vlkem, a chtějí apelovat na příslušní ministerstva, aby tento masakr připustila. Nejde přitom o nic jiného než krvelačnou touhu po zajímavé trofeji, kterou by si myslivci pověsili na zeď.
Jedním z hlavních argumentů myslivců a zemědělců je snižující se biologická rozmanitost naší přírody. Tu určitě zvýšíme tím, že povolíme odstřel dalších živočišných druhů.
Stejně tak je lichý další argument zastánců bezuzdného střílení, že vlci působí obrovské škody. To je další lež, která je ale bohužel hodně slyšet. Ve skutečnosti jsou škody způsobené vlkem zanedbatelné, například za loňský rok je ministerstvo financí vyčíslilo na 11 milionů korun. Nutno podotknout, že naprostá většina škod jde na úhradu náhrad za zabitá hospodářská zvířata, která nebyla nijak zabezpečena.
O několik řádů vyšší škody přitom způsobují zvířata, do kterých by to člověk na první pohled neřekl. Divoká prasata, jeleni, srnci, daňci a mufloni způsobují lesníkům a zemědělcům každoročně škody za nejméně pět miliard korun. Některé odhady mluví dokonce až o dvojnásobku.
Jde přitom o zvířata, jejichž populaci mají myslivci udržovat na optimálních počtech, v čemž ale tragicky selhávají. Například optimální počet divokých prasat je 11 tisíc kusů, reálně jich ale v přírodě pobíhá více než milion. Je jich tak moc, že se často potulují i v ulicích měst a obcí.
Vlk může být dobrým pomocníkem při redukci extrémně přemnožené spárkaté a černé zvěře. Myslivci by tak měli být rádi, že jim někdo pomůže s tím, co sami absolutně nezvládají. Místo upřímného zamyšlení a sebekritiky, proč na stávající úkoly nestačí, přešli myslivci úplně nesmyslně do útoku a chtějí, aby mohli střílet další zvířata. Chtějí proto opakovaně apelovat a lobbovat na příslušná ministerstva a politiky, aby tuto změnu schválili. To je nutné jednoznačně odmítnout.
Každý politik, který to myslí s ochranou české přírody vážně, se těchto lobbistů za další trofeje na stěnách mysliven a loveckých chat musí jasně ptát, proč chtějí myslivci rozšířit vlastní pravomoci lovit, když nezvládají plnit ani ty stávající. Doufám, že se nevydáme hloupou cestou sousedního Slovenska, které kromě chráněných vlků začalo masivně střílet také vzácné medvědy hnědé. Dochází přitom k takovým zvěrstvům, jako je bezcitné střílení samic s mláďata nebo zbytečné zabíjení úplně plachých zvířat, která měla tu smůlu, že se nešťastnou náhodou dostala na dostřel krvelačného lovce. Situace u našich východních sousedů došla tak daleko, že během pouhých dvou let si zdecimovali tamní medvědí populaci o třetinu. Tomu se říká zachování biodiverzity.
Ale zpátky k nám. Vlk obecný byl odjakživa nedílnou součástí české přírody, než ho člověk vyhubil. Teprve v posledních letech se toto prospěšné zvíře pomalu vrací. Jeho návrat je dobrou zprávou, protože pomáhá udržovat rovnováhu v přírodě tím, že snižuje stavy přemnožené zvěře. Jako výborní lovci pomáhají regulovat divoce žijící kopytníky a snižovat jejich přemnožení. Výrazně také zlepšují zdravotní stav zvěře, protože selektivně loví hlavně staré a nemocné kusy, čímž zlepšují i její věkovou strukturu. Člověk by si měl proto jejich návratu vážit a ne proti němu bojovat.
Postupný návrat vlků se ale bohužel stal trnem v oku dvěma silným lobbistickým skupinám – farmářům a myslivcům. Zatímco myslivci vidí v chráněných zvířatech konkurenci a touží po jejich trofejích, chovatelé hospodářských zvířat je viní z ohrožení vlastního živobytí. Média pravidelně zahlcují svými dojemnými příběhy, ve kterých jim zlí pohádkoví vlci zardousili tu ovci, tam kozu či tele. Z hospodářských zvířat často dělají div ne členy rodiny a fotkami roztrhaných zvířat se snaží vyvolat emoce, což se jim často daří. Problém je v tom, že neříkají ono pověstné „B“. Tedy že za zabitá zvířata dostanou náhradu. Ale hlavně, že lepší zabezpečení chovaných zvířat jim zaplatí stát. Společné mají tito farmáři často to, že žádné zabezpečení většinou nerealizovali. Kvalitní oplocení a pastevečtí psi spolehlivě zabrání napadení stád. Dokazuje to například zkušenost ze Španělska, kde stáda ovcí i vlci žijí na stejném území už stovky let. Za zabitá zvířata jsou tak odpovědní jen sami chovatelé.
Strach z vlků, který rozdmýchávají média a někteří myslivci, je naprosto zbytečný. Tento strach je uměle udržovaný nejrůznějšími bajkami a pohádkami v čele s tou O Červené Karkulce. Na rozdíl od toho smyšleného příběhu však člověku riziko od vlka prakticky nehrozí. Jde o nesmírně plachou šelmu, která se člověku zdaleka vyhne. Jedinou výjimkou by byl jedinec nakažený vzteklinou, což je u nás takřka vyloučené. Na našem území se žádný případ vztekliny neobjevil už od roku 2002. V celé Evropě není za posledních 50 let prokázán žádný případ, že by zdravý a volně žijící vlk zabil člověka. Na základě těchto faktů lze říct, že zdravý vlk je pro člověka neškodný. Vlk do české přírody jednoznačně patří. Nedovolme proto myslivcům a lovcům, aby ho opět vyhubili.
Vlk však není jediným chráněným zvířetem, kterého chtějí myslivci opět začít střílet. Ve své aktuální výzvě brojí také proti krkavcům a vydrám. Krkavec velký je přitom v Česku chráněným druhem a podle zákona spadá do kategorie ohrožených druhů. Tento majestátní pták patří k těm, které člověk v naší přírodě už jednou takřka vyhubil. Namále měl v polovině 20. století. Vracet se začal teprve v 70. letech minulého století a v současnosti se odhaduje, že u nás žije 800 až 1200 párů. Pokud bychom myslivcům a zemědělcům dovolili neomezené zabíjení, dopadlo by to jako minule. Příroda by o tento důležitý druh opět zcela přišla. Krkavec funguje jako takzvaná zdravotní policie, protože jako mrchožrout odstraňuje z přírody uhynulá zvířata a zabraňuje tím šíření chorob z jejich tlejících těl. Zemědělcům pomáhá i tím, že snižuje populaci hrabošů a myšic, kteří tvoří až 70 procent jejich potravy. Krkavci zároveň prokazují vysokou inteligenci, jsou mimo jiné schopní používat jednoduché nástroje. Jen necitelný hlupák by je chtěl střílet.
Vydra říční je u nás vedená dokonce jako silně ohrožený druh a nesmí se lovit ani na základě výjimky. To nyní chtějí krvelační myslivci změnit. Přestože se počet vyder u nás od 80. let minulého století pomalu zvyšuje, stále je jejich populace vystavená mnoha rizikům jako jsou například střety s auty nebo nelegální lov. Také vydry se primárně zaměřují na lov ryb, které jsou nemocné, zraněné nebo slabé. Přirozeně tím brání šíření rybích chorob a parazitů v populaci. Pomáhá regulovat přemnožené plevelné ryby a dokáží redukovat invazivní druhy nebezpečné pro naši přírodu, jako jsou nepůvodní raci. Kromě toho jsou indikátorem dobré kvality životního prostředí, protože k životu potřebují čistou vodu s dostatkem potravy. Jejich návrat tak značí, že je naše příroda čím dál tím více čistější. Jejich ochrana je proto na místě a jakékoliv snahy o její prolomení musíme hned v samém počátku ostře odmítnout.
Doufám, že zvítězí zdravý rozum a nehorázné požadavky myslivců a zemědělců střílet chráněné druhy zvířat, které do české přírody odjakživa patří, budou jednou pro vždy odmítnuty. Jejich přítomnost totiž přírodě jednoznačně prospívá.
Zdroje:
