Článek
Většinou jde o takzvaná bojová plemena, byť žádný předpis u nás přesně nestanovuje, co to vlastně bojové plemeno je. Každý z nás si tak pod tím představí něco jiného. Jiná situace panuje v otázce, kdo za útok mohl. Zda majitel nebo pes. Podle mě je situace jasná. Za to, jak se pes chová, může jeho majitel.
Psy chovám dlouhá desetiletí, vlastním i úspěšnou chovatelskou stanici Korec Corso, kde chovám psy plemene cane corso. Jde o velkého psa, jehož předci byli ve starověkém Římě nasazováni v bitvách. Později se z tohoto molossoidního plemene stali výborní hlídači. Se svými až 65 kilogramy působí velmi majestátním dojmem a už jen tím dokáže kdejakého agresora odradit. V případě ohrožení svého majitele nebo jeho rodiny je dokáže efektivně a tvrdě bránit. Ve skutečnosti jde ale o nesmírně přátelské plemeno, které má skvělý vztah k dětem.
Právě u takto velkých psích plemen ale více než u jiných záleží na výchově a přístupu majitele. Nejde jen o odpovídající stravu a veterinární péči, ale také pravidelný výcvik. Ne nadarmo se říká, že jaký pán, takový pes. Pokud bude majitel agresivní a impulzivní, bude takový i jeho pes. Bez ohledu na to, jestli půjde o pitbulteriéra, nebo jezevčíka. Nebezpeční svému okolí budou oba.
Jak tomu předejít? Emotivní výkřiky po každém novém medializovaném útoku psa na člověka volají po zákazu bojových psích plemen, přestože, jak už jsem uvedl výše, přesná definice bojového plemene oficiálně neexistuje. Některé státy k tomu už přistoupily, včetně sousedních Německa, Polska či vzdálenějších USA. Jiné země mají seznam obzvlášť nebezpečných plemen psů, pro jejichž majitele platí přísnější podmínky. Musí mít pojištění občanskoprávní odpovědnosti a psy mohou venčit pouze na krátkém vodítku a vždy s náhubkem. Nejrozsáhlejší je takový seznam na Ukrajině, která eviduje více než 80 nebezpečných plemen psů.
Myslím, že zavedení podobného seznamu s jasně danými povinnostmi a přísnými sankcemi za jejich porušení, je cestou i pro nás. Zakazovat jakékoliv plemeno není správné. Jak už jsme si řekli, nezáleží na psovi, ale jeho majiteli. Právě na něj je nutné se více zaměřit.
Opět se zmíním o vlastní praxi. Všechny zájemce o naše odchovaná štěňata si velice pečlivě prověřujeme. Ne jen to, zda pro ně mají vhodné podmínky včetně dostatečně velkého venkovního a zabezpečeného prostoru, ale posuzujeme také předchozí zkušenosti s chovem psů. Chovat velkého psa není jednoduché a ne každý si to uvědomuje. Nový majitel si také musí uvědomit, že svému psovi bude muset věnovat poměrně hodně času, nemůže ho někde na celý den zavřít a jen ho dvakrát denně vyvenčit. Pes není kolo, které ráno postavím do kouta a večer ho tam najdu. Na rozdíl od neživé věci potřebuje pravidelnou péči a kontakt. Často se stává, že zájemce tímto prověřováním neprojde a štěně mu neprodáme. Věřím, že podobně pečlivě při výběrů zájemců o štěňata postupuje i řada zodpovědných chovatelů. Bohužel existuje i mnoho chovatelů, kteří prodají psa i zcela nevyhovujícím zájemcům.
Správnou cestou by proto byly povinné školení testy pro zájemce o psa ze seznamu bojových plemen. Při nich by musel prokázat zkušenost a připravenost takového psa bezpečně vychovávat. Zároveň by získal schopnost svého psa zvládnout i v případě krizové situace. Nutností by byla i pravidelná kontrola, zda se majitel se svým psem účastní výcviku. Jen tak dokážeme předejít tragickým následkům útoků nevychovaných psů, kteří neprošli výcvikem a správnou výchovou.
Použité zdroje:
KOREC, Evžen et al, 2020. Chov psů - příručka zodpovědného chovatele. Praha: Ekospol a.s. ISBN 978‑80‑906605‑3‑3.
