Článek
Bohužel však jeden z nich tragickým omylem zastřelil nevinného člověka. Co na tom, že člověk se většinou divokému praseti příliš nepodobá. Hýbalo se to, tak po tom vystřelíme. Logické, ne? V médiích se sice hned objevily zprávy, že se v místě tragédie ryby lovit nesmí, protože šlo o slepé rameno Odry sloužící jako rybí přechod. I kdyby to byla pravda, tak to na celé tragédii nic nemění. O život přišel nezúčastněný člověk.
Zarážející na nejaktuálnějším případu je také právě lokalita, kam dvojice myslivců s ostře nabitými zbraněmi vyrazila. Muže jeden z nich zastřelil na pozemku hojně navštěvovaného Landek Parku, nedaleko se nachází i oblíbená rozhledna. Dá se tedy předpokládat, že i v pátek večer se na místě mohou nacházet lidé. O to víc nepochopitelný je výběr této lokality pro lov divokých prasat. V podstatě na území města, na dostřel nejbližších domů. Zodpovědný člověk by v takových místech byl ještě více opatrný.
Bohužel nejde o první podobné pochybení při honech, zprávy o podobných incidentech čteme až moc často. Například letos v březnu jen o kousek dál na Opavsku zastřelil jiný myslivec border kolii. Co na tom, že se pohybovala poblíž frekventované cyklostezky a nedaleko od majitelky. Nechybělo málo a kulku schytala přímo majitelka, které krvácející fenka Dixie umírala dlouhé minuty v náručí. Čtyřiasedmdesátiletý myslivec se vymlouval, že si z bezpečí posedu spletl velkého huňatého psa s drobnou liškou.
Každý takový případ vzbudí oprávněné rozhořčení veřejnosti a na druhé straně ujišťování mysliveckých sdružení, že jde jen o výjimečný exces a že odsuzují nezodpovědné chování svých kolegů. Apelují vždy na dodržování bezpečnosti střelby a dodržování zákonů. Zastřelenému rybáři byly takové apely k ničemu. Stejně jako onomu trempovi, který měl před pár lety na Vyškovsku také stejnou smůlu. Místo dodržení zásady, co stoprocentně nepoznám, na to nestřílím, vystřelil tehdy myslivec na cosi, o čem si myslel, že je to vysoká. Bohužel to byl ale mladý člověk, který se jen rozhodl přespat pod širým nebem. Když se ukládal ke spánku, tak zcela jistě netušil, že je to naposledy. Že si siluetu spícího člověka někdo splete se siluetou honební zvěře. A že ten někdo má odjištěnou zbraň, z níž rychleji střílí, než přemýšlí. Přitom každý člověk se zbrojním pasem moc dobře ví, že zmáčknout spoušť může teprve tehdy, když stoprocentně ví, co zaměřil.
Pokud by byli myslivci nebezpeční jen sami sobě nebo dalším účastníkům lovu, dalo by se to s vysokou mírou nadsázky brát jako riziko povolání. Nikdo je přece nenutí, aby chodili s flintou po lese. Tím zvlášť, když tam kulky létají více než u Verdunu. Bohužel i páteční tragický případ ukazuje na to, že účastníci honů mohou být a často i jsou nebezpečné celému širokému okolí. Zvlášť teď na podzim, kdy se už tradičně pořádá nejvíce honů. Lesy, pole a louky tak dlouhé týdny představují pro náhodné kolemjdoucí zvýšené riziko.
Velký problém představuje také to, že se veřejnost o pořádání honu nemusí vůbec dozvědět. Kdo z nás pravidelně sleduje obecní vývěsky nebo stránky mysliveckých spolků, kde by se taková informace měla objevit? Stačí pak jako tradičně vyrazit se psem na oblíbenou procházku lesem a neštěstí je na světě. Ve skutečnosti se totiž nikdo s důkladným označením aktivní honební oblasti vůbec nezdržuje. Vždyť v lese je přece pánem myslivec, tak co by tam kdo jiný lezl, myslí si nejspíš mnozí muži v zelených uniformách. Sám chodím své psy pravidelně venčit i po lesních cestách a nikdy jsem žádné podobné varování neviděl. Naopak se mi už několikrát stalo, že jsem z ničeho nic zaslechl střelbu, a to dokonce i hodně blízko. V takové situaci si vždy vzpomenu na účinný dostřel střely z kulovnice a raději hodně rychle zmizím. Naštěstí se mi nikdy nic vážného nestalo. Ale nebylo by lepší, kdyby mě na probíhající střelby někdo předem upozornil? Nejlépe ještě před vstupem do lesa. Ať už nějakou cedulkou nebo nejlépe organizátor, který by civilisty na případné ohrožení upozornil a odklonil je jinam.
Už dávno bylo na čase, aby podobné myslivecké hrátky s životu nebezpečnými zbraněmi dostaly jasná a jednoduše vymahatelná pravidla. Tím základním by přitom mělo být, že jakákoliv přírodní střelnice, kde se aktuálně pohybují lovci s odjištěnými zbraněmi, musí být důkladně označena a musí být co nejvíce zamezen pohyb nezúčastněných osob v ní. Stejně tak absolutní dodržování zákazu střelby, pokud si nejsem stoprocentně jistý, na co mířím. O absenci alkoholu ani nemluvím. Samozřejmostí by mělo být i pravidelné důkladné prověření psychického i fyzického stavu myslivce. Jejich průměrný věk se neustále zvyšuje a je známé, že s přibývajícím věkem lidské schopnosti slábnou. Ruku v ruce s tím jde vymáhání těchto a dalších pravidel a přísné trestání jejich nedodržení. Jediným možným trestem za porušení některého ze základních pravidel je doživotní odebrání zbrojního průkazu a zákaz účasti na honech. Jen tak se nebudeme muset při každé (nejen) podzimní procházce lesem bát, že se z ní už nevrátíme.
Zdroj:
