Článek
To vše jednoznačně vyplývá z prognózy vývoje veřejných financí do roku 2071, kterou vypracovala Národní rozpočtová rada (NRR). Vyplývá z ní, že pokud nedojde k zásadní změně v důchodovém systému, a pokud budou chtít všechny následující vlády udržet úroveň důchodů vůči čisté mzdě na současné úrovni, pak bude deficit důchodového účtu strmě růst z dnešních téměř 100 mld. Kč ročně na 500 mld. Kč v roce 2056. Jak moc jsou tato čísla hrozivá?
Dnes se od daňových poplatníků formou sociálního pojištění vybere 88 % toho, co se vyplatí na důchodech. V roce 2056 by to bylo pouze 60 %! Jinak řečeno, dnes musíme „někde“ najít peníze pro 12 % důchodců. Postupně ale budou chybět až pro 40 % z vás, současných čtyřicátníků. Kde to je to „někde“?
Jednou z možností je, že se dodatečné peníze na důchody nenajdou a mezi důchodce se bude rozdělovat jen to, co se vybere od daňových poplatníků. V takovém případě by průměrný důchod postupně klesl na 30 % čisté mzdy. To znamená, že by se životní úroveň občanů odchodem do důchodu zhroutila ze dne na den o 70 %! Své stařecké hole by museli vyměnit za žebrácké.
To si nedovedou představit ani odborníci a politici s nejbujnější fantazií. Proto přemítají o tom, jak na to jít od lesa.
Logicky správným směrem uvažování vypadá zvýšit počet daňových poplatníků. V českém prostředí si ale nikdo netroufne nahlas uvažovat o tom, že by se to mohlo stát milionovou vlnou přistěhovalců. Popravdě, oni se k nám ani nehrnou a náš penzijní systém tedy nezachrání. Tak kde nové daňové poplatníky vzít?
Zdánlivě správná odpověď zní: Prodloužíme věk odchodu do důchodu na 68 let. Jednoduché, srozumitelné. Srdce každého zodpovědného občana zaplesá. Trvalo to, ale konečně máme vyřešeno! Pohled do materiálu NRR ale říká něco jiného. Aby tato metoda zafungovala, muselo by se do důchodu odcházet až v 71! A týkalo by se to již dnešních čtyřicátníků. Co na to říkají? Ptá se jich někdo, jak se jim líbí, že sami platí nemalé peníze těm, kteří odcházeli do důchodu před šedesátkou nebo odcházejí nejpozději v pětašedesáti, a oni, za odměnu, půjdou v jednasedmdesáti?
Pokud by se někdo rozhodl takový nápad realizovat, dopadlo by to s největší pravděpodobností opět pouze tou žebráckou holí. Proč? Český člověk je vynalézavý. Položí si jednoduchou otázku, zda bude schopen a ochoten tak dlouho pracovat. Odpoví si NE a odebere se do švarcsystému, šedé ekonomiky, nebo bude utíkat do nemoci. A výsledek? Počet daňových poplatníků se nezvýší, možná dokonce klesne a díra v důchodech bude ještě větší.
Nad tímto zádrhelem leckoho napadne druhý, zdánlivě logický směr uvažování na téma, kde vzít na důchody a nekrást. Prostě zvyšme daně. O kolik? Z prognózy NRR vyplývá, že by se musely daňové příjmy zvýšit průměrně o 22 %. Maličkost? Pro lepší představu, například odvody z mezd by nebyly současných 45 % ale 55 %, daň z příjmů fyzických osob by nebyla 15 %, ale 18 %, nebo by se dnešní 19 % sazba DPH musela zvýšit na 23 %. To je jistě velký zádrhel, protože už nyní patří ČR ke státům s nejvyššími daněmi. Tento krok by ale znamenal snížení konkurenceschopnosti ekonomiky a zdražení zboží a služby. Může to ve výsledku opět znamenat, že se i tak peněz na důchody nebude dostávat. Chudí budou nejen důchodci, ale celá společnost.
Řešení je přitom jednoduché: výrazná podpora státu dlouhodobému kvalitnímu soukromému spoření na důchod ve 3. pilíři. Ta způsobí, že už kolem roku 2043 může být důchodový systém trvale vyrovnaný! Zdroje ze 3. pilíře pak již mohou tvořit čtvrtinu výdajů na penze. A tento podíl bude rychle růst, v roce 2071 už pokryje 50 %. Především ale podíl důchodů k čisté mzdě může vzrůst na 60 % a bude se dále zvyšovat. A to vše bez nutnosti prodlužovat věk odchodu do důchodu nebo zvyšovat daně.
Dokonce daleko víc. Samofinancování důchodového systému umožní přesměrovat velkou část daňových výnosů, které by jinak spolkly penze, do jiných důležitých oblastí, jako je podpora chudších regionů, školství, věda nebo ekologie.
Řada občanů dlouhodobému spoření na důchod s podporou státu nevěří. Není se čemu divit, když to současné, stavebko a penzijko, má tak špatné výsledky. Na nefunkčnost 3. důchodového pilíře a potřebu jeho zkvalitnění poukazuje i NRR. Výrazné zlepšení kvality spoření na důchod je tedy nutné. A možné.
Shrňme si, jaké jsou k dispozici možnosti:
Chudí důchodci, kterým se propadne životní úroveň o 70 %. Dále přestárlí důchodci, kteří se v důchodu dlouho neohřejí. K dispozici je také stagnující společnost, která se prohýbá pod daňovou zátěží. To nastane v případě, když se bude hrát divadlo s názvem parametrické změny důchodového systému. Doprovázet to může i válka generací.
Nebo se udělá skutečná reforma, do důchodového systému se zapojí dlouhodobé kvalitní spoření ve 3. pilíři, jako je tomu už řadu let ve vyspělých zemích. Pak nás čekají spokojení důchodci, trvalý smír generací a prosperující společnost.
