Článek
Průměrná délka vyplácení důchodu má zůstat 21,5 roku
Ano, ta poslední generace našich spoluobčanů, která odešla do placeného důchodu nejpozději v 60, v něm průměrně 21,5 roku stráví. Statistiky ale také říkají, že aktuální průměrný věk dožití mé generace, která právě odchází do důchodu, je necelých 81 let, 83 let u žen a necelých 79 let u mužů. Do důchodu bychom tedy museli odcházet nejpozději mezi 58. a 62. rokem života. Ale odcházíme v 65 odměnou za to, že jsme celý život platili důchod těm, kteří do něho odešli nejpozději v 60. Předchůdkyně pana ministra, paní Maláčová, tomu říkávala spravedlivý důchod, pan ministr Jurečka to nazývá férový důchod. A mně to zase tak férové nepřipadá.
A další generace, které politici plánují odchod do důchodu v 68, by se musela dožít už průměrně 90 let! To ale s jistotou nehrozí, protože tak rychle se délka života prodlužovat nebude. Navíc je jasné, že málokdo vydrží do 65, natož do 68 pracovat v té intenzitě a kvalitě, která je obvykle u jednotlivých profesí vyžadována.
Pokud tedy někdo bude chtít strávit 21,5 roku v zaslouženém důchodu, bude si ho muset 5 až 8 let financovat sám. Nebo musíme společně donutit politiky, aby přestali fantazírovat nad tím, jak stále menší krajíc rozdělit mezi stále víc strávníků, a začali nás více podporovat v kvalitním spoření na důchod. Pak je těch 21,5 roků v důchodu reálných.
Nemusíme se bát, důchody nebudou zohledňovat jen prodlužující se délku dožití
Pan ministr vážně uvažuje o tom, že se ten stále zmenšující krajíc nebude přerozdělovat mezi stále víc strávníků jen podle toho, kolik a jak dlouho jsme platili. Ale aby to konečně bylo fér, bude se zohledňovat i délka života ve zdraví, náročnost profesí a to, zda se pracuje už po vyučení nebo až po ukončení vysoké školy.
Pojďme si jako příklad jeden z těchto nápadů představit prakticky.
Statistiky říkají, že aktuální délka života ve zdraví končí pro muže i ženy v 65 letech. Přitom není známa žádná věrohodná prognóza, která by říkala, zda a jak se tato hranice bude v budoucnu měnit. Již moje generace je tedy odsouzena prožít celý důchod ve stavu zhoršeného zdraví. A co ty další generace? Ale hlavně, jak to bude zohledněno? Ten, co se o své zdraví celý život dobře stará a bude v lepším než průměrném stavu zdraví, ten půjde do důchodu za odměnu dříve, nebo za „odměnu“ později? A jak a kdo to bude posuzovat?
Už nyní je výpočet důchodu tak složitý, že si ho prakticky žádný občan sám nespočítá. A teď má do výpočtu přibýt ještě stav jeho zdraví, úroveň vzdělání a typ profese, kterých může mít v životě několik. Složitý a málo předvídatelný systém výpočtu důchodů se stane ještě složitějším a méně předvídatelným. Skutečně si to, pane ministře, přejete?
Je tu ale ještě jeden argument, který přerozdělování říká zásadně ne. A to ten, že když někomu přidáte, musíte jinému vzít. Tak nikomu nic neberte, ale všem přidejte tak, že podpoříte jejich dlouhodobé kvalitní spoření. Teprve až bude větší část důchodů tvořit soukromé spoření, což nemusí trvat dlouho, a státní důchod se stane sociální dávkou pro ty, kteří se přes veškeré vynaložené úsilí v důchodu bez státu neobejdou, teprve pak bude prostor zohledňovat všemožné sociální aspekty.
Bohulibé výchovné k důchodu a jeho důsledky
Odměna za vychované děti. Tomu se asi nedá nic vytknout. Nebo je někdo proti? Ale jak bylo řečeno výše, když někomu přidáte, musíte jinému vzít. Nebo musíte udělat díru do rozpočtu.
Politici se rozhodli pro díru v rozpočtu. Ze statistických údajů vyplývá, že na každou ženu připadají průměrně dvě děti. Nyní pobírá důchod asi 1.400.000 žen, výchovné tedy připadne za 2.800.000 dětí. Při výši výchovného 500 Kč měsíčně jsme na částce 16,8 miliardy Kč ročně. Několik desítek miliard, taková díra v důchodovém rozpočtu byla loni, další skoro 20 miliardová přibyla lusknutím prstů letos. A aby se v tom občané lépe orientovali, uvažuje se již o změnách, které mají tuto novou díru v rozpočtu zmenšit.
Důchodový systém se nezadržitelně řítí do obrovských deficitů. Jejich další prohlubování, byť z bohulibých pohnutek, proto není dobrým nápadem. Jediným cílem politiků by proto mělo být zajištění dlouhodobě stabilního zdroje na financování kvalitních důchodů. A tímto zdrojem nemůže být nic jiného než dlouhodobé a hlavně kvalitní individuální spoření.
Děti jako základ průběžného důchodového systému
V mezinárodním srovnání patříme k zemím, které nejvíce podporují rodiny s dětmi. A to jak přímo, například formou dlouhé rodičovské dovolené a rodičovským příspěvkem, tak nepřímo. Sem především patří pro nás zcela samozřejmé bezplatné zdravotnictví a školství. Proč i při tak velké podpoře rodičovství průměrný počet dětí na jednu ženu klesá, je otázka pro jiné odborníky. Ale je to celosvětový trend.
Český statistický úřad to vidí jasně: v roce 1977 jsme měli 2,3 milionu dětí mladších 15 let, v roce 2022 jich bylo 1,7 milionu a v roce 2101 jich bude asi už jen 1,5 milionu, a to při zhruba stále stejných 10 milionech obyvatel. Přes veškerou podporu mateřství a rodičovství, která je určitě důležitá, je trend jasný. Počet obyvatel se nebude v nejbližších 80 letech moc měnit, ale populace bude stárnout.
Proto nejsou zbožná přání, jako že děti jsou základem průběžného systému, na místě. Realita je taková, že základem zdravého důchodového systému nemůže být nic jiného než kvalitní individuální dlouhodobé spoření. To jediné zajistí, aby důchodový systém nebyl závislý na demografickém vývoji, ať bude jakýkoliv.
Dobrá zpráva na konec, pan ministr podporuje spoření na důchod ve 3. pilíři
A zcela správně zde vidí potřebu zvýšit jeho výnosy. Pro lepší představu: Penzijní připojištění, jako státem podporované dlouhodobé spoření na důchod, vzniklo v roce 1994, tedy už před 29 lety. Pokud by tehdy politici a ekonomičtí odborníci umožnili, aby se vklady občanů zhodnocovaly kvalitně, nebyla by dnes celková hodnota úspor 470 miliard, ale mohla by být 1.300 miliard, tedy třikrát vyšší!
Panu ministrovi se nelíbí, že si většina občanů vybírá při odchodu do důchodu penzijko jednorázově, když bylo politiky zamýšleno jako zdroj pro pravidelné přilepšení ke státnímu důchodu. A uvažuje proto o zpřísnění podmínek jednorázového výběru penzijka.
Chválabohu, voliči se chovají rozumně. Když vidí, že na penzijko za 30 let poslali 120.000 Kč a na konci tam mají jen 150.000 Kč při průměrném zhodnocení pod 1 % ročně, položí si jednoduchou otázku, zda nebude lepší úspory vybrat hned a užít si je, než jim je požere inflace. A správně usoudí, že vybrat si je najednou je pro ně lepší.
Kdyby ale viděli, že mají na konci 450.000 Kč při průměrném ročním zhodnocení 7-8 % a mohou si tak k důchodu vyplácet měsíční rentu kolem 4.000 Kč, pak by určitě velká část z nich volila variantu dlouhodobé renty.
Ve vztahu k otázce nakládání s vlastním majetkem, byť vytvořeným za podpory státu, by politik mohl mít alespoň základní ohled na svéprávnost voličů. Existuje nespočet různých životních scénářů v závěru života, a tedy i nespočet různých požadavků na naložení s úsporami. A demokratický politik by to měl respektovat.
S panem ministrem je třeba souhlasit v tom, že je důležité, aby dlouhodobé spoření občanů bylo kvalitní, jak o tom pojednává náš web Srovnejinvestice.cz.
