Článek
Podrobný návrh penzijní reformy, který jsem stručně představil zde, už má k dispozici několik poslanců parlamentu. A koncept založený na masivním využití příspěvku zaměstnavatele (příspěvek) a vytvoření podmínek pro zvýšení kvality důchodového spoření se jim začíná líbit. Uvědomují si totiž, že jen parametrickými změnami se dopracujeme sice k jakž takž udržitelnému, ale chudému a krátkému důchodu.
O tom, že významným zdrojem peněz na důchodové spoření je příspěvek zaměstnavatele, jsem již v minulosti psal, například zde. Dosud je ale jeho čerpání zcela na uvážení zaměstnavatelů a je vlastně postaven na roveň ostatních nenárokových benefitů, jako jsou například příspěvky do fitka. Může takto koncipovaný příspěvek pomoci vyřešit náš důchodový problém?
Aby byl důchodový problém úspěšně vyřešen, musel by 3. důchodový pilíř vygenerovat každému občanovi dostatek prostředků nejen na nahrazení úbytku příjmů z 1. průběžného pilíře, ale i něco navíc, aby v současnosti velmi nízký poměr důchodu vůči mzdě začal růst. K tomu by postačovalo průměrně vydělávajícímu člověku odkládat měsíčně a zcela pravidelně do kvalitních spořících produktů 4.000 - 5.000 Kč. A to je částka, kterou je schopen poskytnout příspěvek.
Takže jsme našli vydatný zdroj peněz s masivní státní podporou na důchodové spoření. Zbývá vyřešit, jak se k němu ekonomicky aktivní občan dostane. Ať jsem o tom přemýšlel z jakéhokoliv úhlu, vždycky mi vychází řešení jediné: Příspěvek musí zaměstnavatelé poskytovat povinně všem zaměstnancům a všichni zaměstnanci ho musí povinně čerpat, a to nad rámec již dohodnuté mzdy. To je jediný, snadno a rychle dostupný lék na nemocný důchodový systém.
Už slyším tu kritiku: Je to blázen, to nemůže projít, on neví, jak dopadl povinný 2. pilíř? Ten zoufalec si dovoluje nutit lidi spořit, i když třeba nechtějí? A kde na to ty firmy vezmou?
Těmto argumentům rozumím a předkládám na obhajobu spoření na důchod prostřednictvím povinného čerpání příspěvku dva své nejdůležitější argumenty, ke kterým očekávám vášnivou diskusi:
Argument č. 1: Jen při povinném čerpání příspěvku nad rámec sjednané mzdy a jeho využití na důchodové spoření je možné zajistit, aby věk odchodu do důchodu mohl zůstat na 65 letech.
Pokud by se spoření ve 3. pilíři ponechalo jako dosud dobrovolné, nemohl by stát s těmito úsporami napevno počítat jako se zdrojem dodatečných důchodových příjmů. Jako jediný zdroj by musel, jako dosud, brát pouze 1. pilíř. A aby měl jistotu, že každý starobní důchodce bude mít v důchodu příjem alespoň na slušné přežití, musel by díky nezadržitelnému stárnutí populace dále posunovat důchodový věk až na 72 let.
Pokud tedy chceme odcházet do důchodu nejpozději v 65 letech, pak si musí na důchod dostatečně spořit každý. Aby si na důchod mohl každý spořit dostatečně, musí k tomu mít dost peněz, což zajistí poskytnutí příspěvku nad rámec sjednané mzdy, a každý musí být schopen a ochoten tyto prostředky na spoření pravidelně odkládat.
Splnění všech těchto podmínek dnes umí zajistit jediný nástroj zakotvený v zákonech, a to právě příspěvek zaměstnavatele. Vyplácený povinně.
Argument č. 2: Zcela dobrovolné důchodové spoření ve 3. pilíři a dobrovolné využívání státem podporovaných zdrojů, jako je příspěvek, by byla také varianta.
Ano, ale pouze pokud by tuto dobrovolnost využila výrazná většina občanů. Pak by to náš důchodový problém také vyřešilo. Ale ruku na srdce, skutečně by tuto možnost využili skoro všichni? Skutečně by na to každý měl? Skutečně by každý chtěl a dokázal zcela pravidelně odkládat na důchod dostatečně velkou částku, byť by byla výrazně daňově zvýhodněna?
Kladnou odpověď na tuto otázku bych si troufl dát v situaci, kdyby měli občané dlouhodobé pozitivní zkušenosti s kvalitním spořením a investováním a důvěřovali by mu. Kdybychom neměli poměrně velké množství nízkopříjmových občanů. A kdyby už bylo masivní využívání příspěvku nedílnou součástí mzdové politiky většiny zaměstnavatelů.
Bohužel, my už teď ale nemáme čas čekat na to, až občané důvěru k investování získají a až zaměstnavatelé sami přijdou na to, že je důležité a správné pomáhat zaměstnancům zajistit se na důchod. Na to jsme měli čas posledních 30 let, ale trestuhodně jsme ho promrhali.
Proto nám nezbývá nic jiného než tyto procesy urychlit tím, že spoření na důchod ve 3. pilíři pojmeme jako povinné. Zaměstnavatelé budou moci příspěvek postupně navyšovat na maximum v průběhu řekněme 3 let a snadno ho tak zakomponují do přirozeného růstu mezd. A velmi rychle si na něj zvyknou. Zaměstnanci v následujících letech uvidí, jak jejich úspory utěšeně rostou, a to i díky připravovaným změnám, které kvalitu spoření pozitivně ovlivní. Inteligentní kalkulačky jim budou průběžně ukazovat, na jaké příjmy se budou moci v důchodu těšit jak z 1., tak ze 3. pilíře. To povede k postupnému zvyšování jejich důvěry v dlouhodobé spoření.
Zavedením povinného čerpání příspěvku se tak důchodový systém stane nejen stabilním, ale i dlouhodobě předvídatelným. Důchodový věk nebude nutné zvyšovat nad 65 let a důchodci přestanou být nejméně svobodnou skupinou občanů, neboť jejich příjmy už nebudou stoprocentně závislé na rozmarech politiků.
O tom, jak to zařídit, aby se zvýšila i kvalita důchodového spoření, a co se v této oblasti připravuje, si povíme v dalším článku.
Vážení čtenáři, v následující anketě se máte možnost k tomuto návrhu na zavedení povinného čerpání příspěvku zaměstnavatele vyjádřit:
Anketa
Anketa
Anketa
Anketa
Použité podklady
- Web MPSV
- Autor návrhu: matematický model důchodového systému
