Ikonické symboly Francouzské revoluce: Bastila, Marseillaisa, Marianne i gilotina

Bastila byla původně středověká pevnost vybudovaná ve 14. století na východním okraji Paříže jako součást městského opevnění. Postupně se změnila ve státní vězení, kam byli na základě královských příkazů bez soudního procesu zavíráni političtí odpůrci a osoby nepohodlné monarchii. Mezi vězněnými převažovali šlechtici a bohatší měšťané, kteří zde měli lepší životní podmínky a prostor. 14. července 1789 Bastilu dobyli pařížští povstalci, kteří hledali střelný prach a zbraně. Toto datum je obvykle pokládáno za počátek tzv. Velké francouzské revoluce. V době svého dobytí již Bastila nesloužila jako významné vězení, ale představovala symbol absolutní moci a útlaku. Ve věznici se tehdy nacházelo pouze sedm vězňů (čtyři padělatelé, dva blázni a jeden hrabě obviněný z incestu). Samotný útok tak spíše představoval akt spravedlnosti a zadostiučinění. Krátce po obsazení byla pevnost postupně zbořena a její kameny použity především při stavbě mostu Svornosti (Pont de la Concorde). Část kamenů byla prodána jako suvenýry. Dnes je na místě zničené budovy náměstí Bastily (Place de la Bastille) a v jeho západní části jsou základy pevnosti vyznačeny dlaždicemi. 14. červenec je od roku 1880 státním svátkem Francie.

Marseillaisa (francouzsky La Marseillaise) je státní hymnou Francie a patří k nejznámějším národním písním na světě. Její text i hudbu složil v dubnu 1792 důstojník Claude Joseph Rouget de Lisle poté, co Francie vyhlásila válku Rakousku. Původně nesla název Válečná píseň pro Rýnskou armádu (Chant de guerre pour l’Armée du Rhin). Označení Marseillaisa získala díky dobrovolníkům z města Marseille, kteří ji zpívali při svém pochodu do Paříže během revoluce. Píseň se rychle stala symbolem boje za svobodu, občanská práva a odporu proti tyranii. Poprvé ji prohlásili státní hymnou v roce 1795. Během období císařství však byla dočasně nahrazena jinými písněmi. Definitivně se francouzskou hymnou stala v roce 1879 za Třetí republiky (1870-1940). Od února do října roku 1917 byla Marseillaisa také krátce hymnou Ruska. Text obsahuje výzvu k obraně vlasti a odráží dramatickou atmosféru revoluční doby. Je v něm plno krve a násilí, takže od 70. let 20. století se objevují občasné výzvy k přepracování textu do mírumilovnější podoby. Vzhledem k tradici a historickému významu je však jakákoli změna slov písně silně nepravděpodobná. Marseillaisa dodnes zaznívá při státních ceremoniích, sportovních utkáních i významných národních slavnostech a svátcích. Žáci se ji také povinně učí na všech státních školách.

Marianne je personifikací Francouzské republiky v postavě ženy bojovnice. Její podoba se začala prosazovat během revoluce jako ztělesnění svobody, rovnosti a občanských práv. Měla též symbolizovat francouzský lid jako jednotný celek. Nejčastěji je zobrazována jako mladá žena s frygickou čapkou, která byla ve starověku symbolem osvobozených otroků a během revoluce se stala znakem svobody. Marianne se objevovala a objevuje na státních pečetích, mincích, bankovkách i poštovních známkách. Její busty připomínají republikánské hodnoty v budovách radnic po celé Francii. Jméno Marianne bylo zvoleno proto, že Marie a Anna patřila mezi běžná francouzská ženská jména. V průběhu času se Marianne dočkala různých uměleckých ztvárnění. Ve 2. polovině 20. století její podobu inspirovaly známé francouzské herečky (například Brigitte Bardot, Catherine Deneuve nebo Sophie Marceau). Dodnes představuje postava Marianne ideál demokracie, občanské svobody a jednoty francouzského národa.

Frygická čapka je měkká pokrývka hlavy kuželovitého tvaru s charakteristicky dopředu ohnutou špičkou. Svůj název získala podle starověké Frýgie v Malé Asii. Údajně ji též nosili Peršané nebo Thrákové. Také antičtí Římané při obřadu propouštění otroků na svobodu používali podobnou čapku zvanou pileus, která se později ztotožnila právě s frygickou čapkou. Během Francouzské revoluce se stala jedním z hlavních symbolů svobody, rovnosti a odporu proti absolutní monarchii. V červené barvě ji nosili především radikální jakobíni a objevovala se na praporech, mincích i pečetích. Na své hlavě ji má také již zmíněná Marianne. Význam frygické čapky postupně překročil hranice Francie a stal se symbolem svobody v mnoha dalších zemích. Dodnes ji lze najít na státních znacích nebo vlajkách několika amerických republik (Argentina, Bolívie, Haiti, Kolumbie, Kuba, Nikaragua, Salvador). V moderní populární kultuře frygickou čapku proslavil belgický kreslíř Peyo jako autor komiksové série Šmoulové (v originále Les Schtroumpfs) a později stejnojmenný animovaný televizní seriál. Taťka Šmoula má čepici červenou, Děda Šmoula žlutou a všichni ostatní bílou. Frygická čapka také byla symbolem letní olympiády v Paříži v roce 2024 v podobě dvou červených figurek zvaných Phryges.

Heslo „svoboda, rovnost, bratrství“ (Liberté, Égalité, Fraternité) vyjadřovalo ideály Francouzské revoluce a nově vznikající společnosti. Poprvé ho zřejmě v roce 1790 ve svém projevu použil radikální politik Maximilien Robespierre. Svoboda (nebo též volnost) znamenala v revolučním pojetí odstranění absolutní moci panovníka a zajištění základních práv občanů. Rovnost zdůrazňovala, že všichni lidé mají být před zákonem postaveni na stejnou úroveň bez ohledu na původ či majetek. Bratrství vyjadřovalo solidaritu, vzájemnou úctu a odpovědnost občanů za společné dobro. Heslo se objevovalo na veřejných budovách i revolučních praporech. Jeho používání skončilo s porážkou revoluce. Oficiálním mottem Francie se pak znovu stalo až za Třetí republiky v 80. letech 19. století. Dnes je součástí francouzské ústavy a je uvedeno na radnicích, školách, mincích i úředních dokumentech.

Francouzská trikolóra je státní vlajkou Francie. Tvoří ji tři stejně široké svislé pruhy v modré, bílé a červené barvě. Poprvé se objevila už v počátcích Francouzské revoluce v pořadí červená, bílá, modrá. V roce 1794 se pořadí barev obrátilo do dnešní podoby. Modrá a červená byly tradičními barvami Paříže, zatímco bílá představovala francouzskou monarchii, rod Bourbonů a symbol čistoty. Jejich spojení mělo původně znamenat smíření mezi lidem a králem, ale tento význam velmi brzy ztratil svůj smysl. Během období restaurace Bourbonů byla na čas nahrazena bílou královskou vlajkou, ale po červencové revoluci roku 1830 se trikolóra znovu stala státní vlajkou Francie. Dnes vlaje na veřejných budovách, při státních svátcích i na mezinárodních akcích. Představuje jeden z nejvýznamnějších symbolů francouzské identity a tradice.

Mezi symboly revoluční Francie je bohužel také třeba zařadit gilotinu, což je mechanické zařízení určené k vykonávání trestu smrti stětím hlavy. Během revoluce měla nahradit dosavadní způsoby poprav a zajistit rychlejší a (podle tehdejších představ) humánnější výkon trestu pro všechny odsouzené bez ohledu na společenské postavení. Návrh na její používání prosazoval francouzský lékař a politik Joseph-Ignace Guillotin, podle něhož také získala své jméno, přestože nebyl jejím skutečným konstruktérem. Za autora návrhu prototypu gilotiny je považován chirurg Antoine Louis. Zařízení podobné gilotině však prokazatelně existovalo už ve středověké Británii. První poprava gilotinou se uskutečnila v roce 1792 v Paříži. Nejvíce byla používána během období jakobínského teroru v letech 1793 a 1794, kdy na ní zemřely tisíce lidí, včetně krále Ludvíka XVI. a jeho manželky. Gilotina zůstala popravčím nástrojem ve Francii a jejím koloniálním impériu ještě dlouho po revoluci. Poslední oficiální poprava gilotinou se uskutečnila v roce 1977 v Marseille a trest smrti byl ve Francii zrušen až roku 1981. Dnes je gilotina především historickým symbolem krvavého revolučního násilí a dramatických společenských změn.

Články na webu:

www.kvety.cz/historie/bastila-pevnost-vezeni-francie-zakladni-kamen-dnes-namesti/

ct24.ceskatelevize.cz/clanek/veda/at-krev-necista-naplni-brazdy-nasich-poli-nejznamejsi-hymna-sveta-budi-kontroverze-uz-225-let-96977

medium.seznam.cz/clanek/marie-michlova-historie-marianne-symbolu-francouzske-republiky-197113

www.nationalgeographic.cz/historie/jak-se-frygicka-capka-stala-symbolem-olympijskych-her-v-parizi/

cs.wikipedia.org/wiki/Liberté,_égalité,_fraternité

cs.wikipedia.org/wiki/Francouzská_vlajka

www.memento-historia.cz/clanek/301/historie-gilotiny-v-cechach-ji-pouzivali-jeste-naciste-za-valky