Kosovo není jen o konfliktu Albánců a Srbů, ale má co ukázat i turistům

Kosovo je především nechvalně známé svými poměrně nedávnými konflikty mezi albánskou většinou a srbskou menšinou. Po balkánských válkách (1912 - 1913) se toto do té doby osmanské území stalo součástí Srbska a později Jugoslávie. Po válce v letech 1998 a 1999 a vojenském zásahu NATO se jugoslávská (srbská) armáda z Kosova stáhla a území se dostalo pod správu OSN. V roce 2008 vyhlásila Republika Kosovo svou nezávislost, ale Srbsko se s tím nikdy nesmířilo. V současnosti Kosovo jako suverénní stát uznává přibližně 120 zemí. Složitá situace v oblasti je dána etnickou i náboženskou odlišností. Prakticky všichni Srbové jsou vyznáním pravoslavní křesťané, zatímco většina kosovských Albánců se hlásí k islámu. Jednotky procent Albánců jsou pak ještě katolíky.

Prizren leží na březích řeky Bistrica (albánsky Lumbardh) na jihu Kosova nedaleko hranic s Albánií. Podle dostupných údajů, které jsou ovšem z roku 2011, má necelých 200 tisíc obyvatel. Vzhledem k tomu, že na předměstí města už stojí nebo se právě staví desítky nových bytových komplexů, bude počet obyvatel zřejmě vyšší. Vedle Albánců zde žijí také menšiny Bosňáků, Turků či Romů. Dodnes zde vedle sebe stojí mešity, pravoslavné a katolické kostely i zachovalé osmanské historické domy. Ani Prizrenu se však na přelomu tisíciletí nevyhnul etnický a náboženský konflikt. Během války v Kosovu v letech 1998 a 1999 byla většina albánského obyvatelstva nucena opustit město. Bylo zabito několik desítek lidí a přes sto domů vypáleno. Na konci války v červnu 1999 se většina Albánců do Prizrenu vrátila. Velká část staré srbské čtvrti byla po odchodu jugoslávské armády Albánci vypleněna. Další srbské památky (včetně kostelů) byly poškozeny či zničeny během nepokojů v březnu 2004 a téměř všechno srbské obyvatelstvo se nakonec muselo odstěhovat.

Kamenný most byl postaven v orientálním stylu pravděpodobně koncem 15. nebo v 16. století a spojuje oba břehy řeky Bistrice. V historii prošel různými proměnami. Původně měřil třicet metrů. Měl tři oblouky, z nichž prostřední byl nejvyšší. V současné podobě je most sedmnáct metrů dlouhý. Šířka hlavního oblouku je deset metrů a výška pět metrů. Při povodni v roce 1979 byl most zničen, ale podařilo se jej s podporou místních lidí obnovit a o tři roky později znovu slavnostně otevřít.

Dobře viditelnou dominantou Prizrenu je pevnost (albánsky kalaja), která se tyčí na kopci asi 120 metrů nad městem. Její půdorys má tvar nepravidelné elipsy o rozměrech 150 × 190 metrů. Archeologické výzkumy prokázaly, že místo bylo osídleno již v době bronzové. Základ pevnosti zřejmě vznikl v 6. století za byzantského císaře Justiniána. Svou podobu pak postupně měnila za středověkého srbského a později osmanského období. Opevněnou a zrekonstruovanou pevnost tvoří několik objektů (například pozůstatky muničního skladu a mešity) nebo zde stojí aspoň jejich obvodové zdi. Nachází se tu i muzeum, kde jsou uchovány početné nálezy zdejší lokality.

Písmena UÇK tvoří albánskou zkratku názvu Kosovské osvobozenecké armády, která od 90. let bojovala proti Srbům a za nezávislost Kosova. Nápis dává všem jasně najevo, kdo je zde nyní pánem.

Na kopci pod pevností stojí srbský pravoslavný klášter a kostel svatého Spasitele (Sveti Spas) ze 14. století. Během nepokojů v roce 2004 byl klášter silně poškozen davem kosovských Albánců a nyní je pro veřejnost uzavřen. Ve večerních hodinách jsou klášter i pevnost osvětlené a dobře viditelné.

Další významnou pravoslavnou stavbou Prizrenu je kostel sv. Jiří (z konce 15. století), který permanentně hlídá kosovská policie. Nedaleko od něj stojící malebný (a trochu v zástavbě ukrytý) kostelík sv. Mikuláše (vznikl roku 1332) byl opraven s finanční pomocí Evropské unie. Ve městě je také římskokatolická katedrála Panny Marie Ustavičné pomoci. Postavili ji roku 1870 v neoklasicistním stylu, ale venkovní fasáda z cihel působí mnohem starším dojmem. Na rozdíl od pravoslavných památek je volně přístupná a v době mé podvečerní návštěvy zde právě skončila mše.

V centru Prizrenu kousek od nábřeží je starobylá mešita Sinan Paša, která vznikla v letech 1607 až 1615. Své jméno má po místním vysoce postaveném úředníkovi a správci, který ji nechal postavit. Její mohutná kopule, štíhlý minaret a bohatě zdobený interiér s nástěnnými malbami představují vrchol islámského stavitelství v oblasti.

Během první balkánské války sloužila srbské armádě jako sklad munice a v 70. letech 20. století zase jugoslávské úřady zřídily v mešitě muzeum orientálního písemnictví. Po rozsáhlé rekonstrukci v roce 2011 se znovu otevřela věřícím i návštěvníkům.

Další městskou mešitu nechal v roce 1831 postavit jiný hodnostář Emin Paša.

V centru města se též dochoval Gazi Mehmed Pašův hamam z 16. století. Hamam je označení pro bývalé turecké lázně. Název je opět odvozen od jména jejich zakladatele.

Jednu polovinu lázní využívaly ženy a druhá byla určena mužům. Nyní probíhá jejich rekonstrukce a jsou uzavřeny.

Priština je hlavním a největším městem Kosova s více než 200 tisíci obyvateli. Přestože je často vnímána jako moderní metropole, její historie sahá až do starověku, kdy zde žily ilyrské národy a existovalo tzv. Dardanské království. Později tu vznikla římská osada Ulpiana, která se postupně stala jedním z nejvýznamnějších římských měst Balkánu. Ve středověku byla Priština významným obchodním centrem pod byzantskou a později srbskou nadvládou. Během osmanské éry od 15. století získala orientální ráz, který je dodnes patrný v některých částech historického jádra města. Roku 1947 se jugoslávští komunisté rozhodli udělat z Prištiny hlavní město Kosova. Ještě dlouho poté však zůstával nejlidnatějším městem Prizren. Komunistické heslo té doby znělo „zničit staré a postavit nové“. Ve snaze o modernizaci došlo k ničení osmanského bazaru a mnoha historických mešit, katolických kostelů a osmanských domů v centru města. V roce 1999 v Prištině vypukly násilné akce. Srbské (jugoslávské) jednotky ostřelovaly několik čtvrtí a vyháněly etnické Albánce. V roce 2004 se karta obrátila. Z Prištiny zase pro změnu uprchla většina z původních asi 45 tisíc srbských obyvatel a dnes jich ve městě zůstalo jen několik desítek.

Jednou z nejvýznamnějších historických památek Prištiny je Sultánova mešita, kterou nechal po dobytí Kosova v roce 1461 postavit osmanský sultán Mehmed II. Dobyvatel (Fatih). V jejím interiéru se dochovala ornamentální výzdoba s detailními květinovými vzory. Mešitu zastřešuje na svou dobu velkolepá patnáctimetrová kopule. Štíhlý minaret byl poškozen zemětřesením v roce 1955 a následně přestavěn.

Nedaleko stojí od 30. či 40. let 19. století mešita Jašara Paši. Nese jméno bohatého donátora a občana Prištiny, který byl také starostou města Skopje. Trojici islámských modliteben doplňuje v sousedství mešita sultána Murada, zvaná též Čarši. Její základy vznikly už roku 1389 jako připomínka bitvy na Kosově poli, která proběhla na předměstí dnešní Prištiny.

Dominantní křesťanskou stavbou Prištiny je katedrála svaté Matky Terezy. Základní kámen této monumentální římskokatolické budovy byl položen roku 2005 a k vysvěcení katedrály došlo v roce 2017 u příležitosti 20. výročí úmrtí Matky Terezy. Tato světoznámá misionářka se narodila jako Agnesë Bojaxhiu v albánské rodině v makedonském hlavním městě Skopje, ale její matka pocházela z Kosova. Chrám postavili v novorománském architektonickém stylu a jeho součástí jsou i dvě boční zvonice s výškou kolem sedmdesáti metrů. Zvonice nabízí krásný výhled na město a nahoru je možné vyjet za dvě eura výtahem. Vzhledem k malému počtu katolíků ve městě se nadměrná velikost chrámu a finanční náklady stavby staly předmětem veřejné kritiky.

Nejviditelnější ukázkou změny politických, národnostních a náboženských poměrů v Prištině je nedostavěný pravoslavný chrám Krista Spasitele. Jednolodní chrám je v duchu tradiční srbské a byzantské církevní architektury. Betonový základ objektu s hlavní kupolí a zvonicí doplnily cihlové zdi. O výstavbě kostela rozhodly jugoslávské úřady po zavedení přímé správy Kosova z Bělehradu. Pozemek stavby původně patřil do vznikajícího kampusu místní univerzity. Úřady však parcelu předaly srbské pravoslavné církvi, která zde v roce 1992 začala stavět. Po válce a stažení jugoslávské armády z Kosova v roce 1999 stavba chrámu skončila. Kosovští politici opakovaně navrhují likvidaci budovy nebo její přeměnu na muzeum. To však naráží na silný odpor srbských církevních představitelů.

Kousek od nedokončeného chrámu se nachází nejpodivnější stavba celé Prištiny. Je to Národní knihovna Kosova z roku 1982. Navrhl ji chorvatský architekt Andrija Mutnjaković. Její neobvyklá podoba s betonovou konstrukcí, 99 různě velkými kopulemi a kovovou sítí obepínající fasádu vyvolává dodnes velmi protichůdné reakce. Knihovna je často řazena mezi nejzajímavější i nejošklivější budovy světa. Vestibul knihovny se využívá k různým kulturním akcím. Jeho podlaha je unikátním dílem z mozaikového mramoru.

Největší kopule knihovny tvoří strop vstupního sálu a poskytuje dostatek přirozeného osvětlení. Téměř stovka kopulí je zřejmě inspirována těmito architektonickými prvky u kosovských mešit, pravoslavných chrámů nebo též tureckých lázní (hamamů).

Symbolem moderní Prištiny se stal památník NEWBORN, který byl odhalený 17. února 2008 při vyhlášení nezávislosti Kosova. Sedm velkých tiskacích písmen je každý rok přemalováno podle nového výtvarného návrhu a připomíná důležité společenské události. Před 5. výročím nezávislosti byly například na písmenech vlajky zemí, které oficiálně uznaly kosovský stát. Newborn byl navržen a vytvořen kosovským designérem Fisnikem Ismailim.

Hned vedle památníku stojí Palác mládeže a sportu. Nepřehlédnutelná moderní budova vznikla v 70. letech 20. století ve stylu brutalismu, který byl tehdy populární i mezi architekty v Československu. Tvoří ji dvě arény s kapacitou osm a tři tisíce diváků. Stavební práce byly zahájeny roku 1976 a slavnostní otevření haly proběhlo o šest let později. Palác byl poničen požárem v roce 2000 a poté částečně rekonstruován. Menší aréna je využívána pro basketbal, různé koncerty, výstavy, veletrhy či kongresy. Větší aréna je v současnosti mimo provoz a slouží jako kryté parkoviště. Sportovní zážitky nabízí také vedle stojící fotbalový stadión FC Priština.

Na Náměstí (Sheshi) Skënderbeu je kromě vládních budov také jezdecká socha Skanderbega. Podobné najdeme především ve městech sousední Albánie.

Na Náměstí Skënderbeu často probíhají různé kulturní a společenské akce.

V centru Prištiny najdeme i „malý americký Manhattan“ pod názvem Pristina City Center. Skupina mrakodrapů ve svých útrobách ukrývá hotely, banky, nákupní centra, bytové a administrativní komplexy.

Pár kilometrů jihovýchodně od Prištiny leží srbský pravoslavný klášter Gračanica, který je jako jedna ze čtyř ortodoxních křesťanských památek v Kosovu zapsaný na seznamu světového dědictví UNESCO. Uprostřed centrálního kosovského území s albánským obyvatelstvem je město Gračanica jakousi srbskou enklávou, což poznáte podle výskytu srbských vlajek i nápisů v cyrilici. Monastýr (klášter) Gračanica založil roku 1315 srbský panovník Štěpán II. Uprostřed nádvoří stojí hlavní chrám s cennými freskami. V kostele právě probíhala svatba, takže jsem do něj mohl jen krátce nahlédnout. Povídání zdejšího průvodce znělo téměř jako pravoslavná propaganda. Opakovaně mluvil o tom, jak lidé po návštěvě kláštera konvertovali k pravoslaví, ale jeho slova moc věrohodně nepůsobila. V klášteře stále žijí a pracují ortodoxní jeptišky a také zde prodávají své vlastní zemědělské či řemeslné produkty.

Další památkou UNESCO, kterou jsem v Kosovu navštívil, byl klášter Visoki Dečani. Na pokyn srbského krále Štěpána III., který je zde také pohřben, ho postavili roku 1335. 

V roce 2007 byl klášter ostřelován albánskými protiraketovými děly a od té doby je hlídán mezinárodními mírovými jednotkami KFOR (Kosovo Force), které v Kosovu působí pod mandátem OSN. V době mé návštěvy objekt střežila jednotka Makedonců, kterým jsem při příchodu musel odevzdat svůj pas a při odchodu si ho opět vyzvednout. Vnitřní stěny klášterního kostela zdobí nádherné historické fresky, které fakticky sloužily jako středověký náboženský komiks.

články o Kosovu na webu:

vsacantour.cz/blog-detail/kosovo1

stampedonarrival.com/prizren-kosovo/

en.wikipedia.org/wiki/List_of_monuments_in_Prizren

mundo.cz/kosovo/prizren ; mundo.cz/kosovo/pristina

obletsvet.cz/co-videt/kosovo/prishtina

en.wikipedia.org/wiki/Historical_monuments_in_Pristina

thebalkanguide.com/country/kosovo/pristina/things-to-do/

decani.org/en/