Článek
Velká pozornost se věnovala především slavnostnímu připomínání bitvy u Zborova, která se odehrála 2. července 1917. Šlo o jednu z mnoha velkých bitev 1. světové války. Z mezinárodního hlediska nebyla nijak zvlášť významná či důležitá. V meziválečné době se však stala významným prvkem československé státní mytologie. Oslavy spojené s výročím této bitvy umožnily československé armádě demonstrovat svou statečnost a ve jménu tradice Zborova ukázat význam armády pro zachování státu.
Vítězství u Zborova se stalo politickým i psychologickým milníkem v boji za národní samostatnost. Bylo prezentováno jako projev hrdinství a oběti příslušníků národa, kteří svými činy navázali na dávnou husitskou vojenskou tradici. Vystoupení legií bylo vnímáno jako obnovení české branné síly po tři sta letech a jako odčinění Bílé hory. Součástí slavností byly i sportovní soutěže či vojenské přehlídky. Oslavy Zborova se tak staly symbolem vojenské síly československého národa a státu.
Hlavním místem státních vzpomínkových oslav první světové války se stal hrob neznámého vojína na Staroměstském náměstí v Praze. Neznámý vojín byl vybrán z přibližně dvou stovek mužů československé brigády, kteří padli v bitvě u Zborova. Počátkem června 1922 odjela šestičlenná komise ministerstva národní obrany na zborovské bojiště. Původně měla za úkol prozkoumat možnost postavení pomníku padlým vojákům u příležitosti pátého výročí bitvy. Pak ale komise obdržela ministerský rozkaz k vyzvednutí ostatků jednoho z padlých z masového hrobu u bitevního pole. Po exhumaci byly tělesné ostatky neznámého vojína uloženy do rakve a vlakem převezeny ze Lvova do Prahy. V kapli Staroměstské radnice se pak konal jejich slavnostní pohřeb.
Tato významná ceremonie proběhla 1. července 1922. Rakev vojína byla nejprve z Národního muzea převezena za doprovodu vojska, legionářů a Sokolů na Staroměstské náměstí. Před radnicí byli na vyhrazených místech zástupci vlády v čele s tehdejším ministerským předsedou Benešem, poslanci, senátoři i diplomatický sbor. Projevy přednesly prozatímní primátor Karel Baxa, generál Jan Syrový a představitelé ruských a amerických Čechů a Slováků. Ostatky byly pak přeneseny před oltář do radniční kaple, kde je jménem města Prahy přijal primátor Baxa. V krátkém projevu vyložil akt jako odčinění Bílé hory a staroměstské exekuce. Na závěr obřadu z okna místnosti vedle kaple vystřelily čestné salvy a zazněla státní hymna.
Pro Československou obec legionářskou se hrob ve Staroměstské radnici stal ústředním místem jejich oslav. Velká manifestační slavnost a vzpomínkový obřad se u hrobu neznámého vojína odehrál v souvislosti s prvním legionářským sjezdem 29. června 1924. Slavnost započala velkolepým průvodem asi třiceti tisíc legionářů z Vinohrad na Staroměstské náměstí. Zde se seřadili podle příslušnosti k jednotlivým župám do zástupů před budovou radnice. Věnec ke hrobu neznámého vojína položila delegace legionářů, politiků a diplomatů. Před rakví zborovského bojovníka promluvil předseda legionářské obce a poslanec Josef Patejdl a primátor Baxa. Ze Staroměstského náměstí pokračoval průvod na Hrad. Legionáři obsadili všechna tři hradní nádvoří. Prezident Masaryk pak ve svém projevu zdůraznil klíčovou roli legií při vzniku československého státu.
Hrob neznámého vojína ve Staroměstské radnici se stal místem, kde představitelé armády, legionářských organizací, Sokola a dalších vlasteneckých spolků pokládali věnce a vzdávali úctu padlým legionářům. U příležitosti desátého výročí zborovské bitvy 1. července 1927 se před radnicí konalo opět velké shromáždění s kladením věnců a lampiónovým průvodem. Také prezident pravidelně po svém zvolení odjel z Hradu společně s nejvyššími armádními představiteli na Staroměstské náměstí, aby u hrobu neznámého vojína položil věnec.
Zborovské oslavy měly výrazně oficiální charakter. Začátkem července se v místech s vojenskou posádkou konaly vojenské přehlídky. Ministerstvo školství zase požadovalo, aby se na školách v tomto období pořádaly přednášky o významu Zborova. Vzpomínkové slavnosti neprobíhaly jen při výročí bitvy, ale také 28. října nebo při některém místním výročí. Kromě vojenských přehlídek byly součástí oslav také průvody uniformovaných legionářů, Sokolů, hasičů, střeleckých jednot nebo osob v národních krojích. Konaly se různé koncerty, divadelní představení, lampiónové průvody a slavnostní schůze zastupitelstev. Kladly se věnce k pomníkům, ukládala prsť z legionářských bojišť a sadily se stromy svobody. Zatímco v menších místech měly oslavy obvykle komorní charakter, velká města si přirozeně mohla dovolit bohatší a okázalejší slavnosti.
památník s nápisem „hrdinům od Zborova“ v Blansku
Zborovské oslavy měly největší rozsah při pátém (1922), desátém (1927) a dvacátém (1937) výročí bitvy. Také pak při desátém výročí vzniku republiky v roce 1928 se Zborov připomínal důrazněji. Při oslavách 10. výročí bitvy v roce 1927 hrála hlavní roli československá armáda. Na všech vojenských budovách vlály státní prapory. 1. července se konalo v zasedací síni Staroměstské radnice slavnostní shromáždění s položením věnce u hrobu neznámého vojína. Večer se uskutečnil velký lampiónový průvod, který prošel středem města a končil na zaplněném Staroměstském náměstí. V místech s vojenskými posádkami se 2. července konaly přehlídky. Pražská vojenská přehlídka se uskutečnila na Bílé hoře a přítomni byli i nejvyšší představitelé státu: prezident Masaryk, ministerský předseda Švehla, předseda poslanecké sněmovny Malypetr a předseda senátu Hruban.
Ve dnech 1. až 3. července 1927 proběhla tzv. Národní pouť ke Zborovu. Z Prahy na tuto velkou akci vyjelo vlakem více než tisíc účastníků a z Košic přes pět set. U mohyly v Cecové u Zborova (dnes obec Kalynivka na Ukrajině) se konala vzpomínková slavnost. K mohyle byly položeny četné věnce a předseda Československé obce legionářské přečetl vzkaz od ministra Beneše. Do mohyly byly vloženy pamětní listiny státních činitelů a institucí. Text pamětního listu ministra národní obrany Udržala popisoval historický význam Zborova jako dne zrodu československé armády a její tradice.
Tradice Zborova se připomínala i během mohutných oslav desátého výročí vzniku Československa v roce 1928. Ministr národní obrany František Udržal vydal nařízení, aby jednotlivé vojenské útvary každoročně 2. července důstojně slavily výročí této bitvy. Výroční den Zborova byl prohlášen svátkem československé armády a v kalendáři slavnostních dnů republiky se stal po 28. říjnu nejvíce připomínaným datem.
V roce 1928 byla také zahájena stavba Památníku národního osvobození jako symbolu vojenské tradice českého národa. Monumentální objekt se měl stát nekropolí československých legionářů. Prostoru před památníkem vévodila jezdecká socha Jana Žižky. Na úpatí Vítkova pak projekt předpokládal budovu, ve které by sídlil vědecký ústav, archiv, muzeum a administrativa. Ve výroční den bitvy na Bílé hoře 8. listopadu proběhlo na Vítkově slavnostní zahájení výstavby za účasti prezidenta Masaryka, členů vlády, generality, legionářů a mnoha osobností veřejného života. Při zahájení pronesl ministr zahraničí Beneš projev, ve kterém budoucí památník označil za základ velké národní tradice. Slavnostní otevření vítkovského památníku, plánované na 28. říjen 1938, zhatila Mnichovská dohoda. Stát, za který legionáři bojovali, fakticky přestal existovat a na slavnostní otevření památníku nikdo neměl ani pomyšlení.
současná podoba Národního památníku na Vítkově
Mimořádný rozsah měly „zborovské oslavy“ v roce 1937. Probíhaly i v malých městech a některých vesnicích. Promlouvali při nich místní činitelé a legionáři, konaly se vojenské přehlídky zdejších posádek, kladly se věnce ke hrobům legionářů a odhalovaly se jim pamětní desky. Součástí též někdy byly koncerty, pěvecká a divadelní vystoupení, sportovní či střelecké soutěže. Centrem oslav byla samozřejmě Praha. 1. července prošel z Vinohrad na Staroměstské náměstí průvod legionářů v uniformách. Projev přednesl ministr národní obrany František Machník. Zdůraznil, že zborovská tradice zavazuje k obraně státu. Tato myšlenka se v době vzrůstajícího ohrožení nacistickým Německem stala velmi aktuální. 2. července se za účasti prezidenta Beneše konaly oslavy na Strahovském stadionu. Jejich první část tvořila velkolepá vojenská přehlídka. Druhou část oslav tvořilo scénické představení nazvané Obrana státu. V jeho závěru se na ploše stadionu objevil obrys ČSR, jejíž hranice jsou hájeny vojskem i občany. Nad scénou pak vystoupily portréty Masaryka, Beneše a Štefánika.
Pokud se oslavy Zborova konaly v oblastech s převážně německým obyvatelstvem, pak byly jen českou záležitostí. Německý postoj k legionářským slavnostem byl vysloveně negativní. Legionáři se totiž podíleli na obsazení tzv. německých provincií koncem roku 1918 a v pohraničí také strhli řadu německých pomníků. Podobně tomu bylo i v oblastech s převahou jiných národnostních menšin. Legionářské vzpomínkové slavnosti tak byly celým svým obsahem a laděním české či ve smyslu státní ideologie československé.
Literatura:
Jan Galandauer/ Petr Hofman/ Ivan Šedivý: Zborov 1917-1997, Praha 1997.
Jan Galandauer: 2.7. 1917. Bitva u Zborova. Česká legenda, Praha 2002.
Jiří Fidler: Zborov 1917. Malý encyklopedický slovník, Brno 2003.
Tomáš Jakl: Zborov 1917-2007, Praha 2008.
