Článek
Jenže podíváme-li se pod pokličku antirasistického snažení Evropské komise, naskytne se jiný pohled. Začít musíme u toho, jak vlastně Evropská komise rozumí slovu rasa. Až s pomocí poznámek pod čarou zjistíme, že to není jen biologická kategorie jako například barva pleti, ale také třeba náboženství nebo etnický původ. Evropská komise, jak sama uvádí, strategii založila na tzv. intersekcionálním přístupu, který známe z woke ideologie ze Spojených států. Jak se také ve strategii nenápadně, opět jen v poznámce pod čarou, uvádí, nenávist k migrantům se prolíná (je s ním v intersekci) s rasismem a tím ho posiluje.
Jinak řečeno, i nenávist k migrantům může být považována za rasismus. To znamená, že s těmi, kdo projevují nenávist k migrantům, by se podle strategie mělo zacházet obdobně jako s těmi, kdo mají rasistické projevy. Každému je určitě jasné, že pro progresivisty je nenávistí k migrantům v podstatě jakákoli kritika migrační pohromy a jakékoli upozorňování na nadměrnou kriminalitu migrantů a na další s migrací spojené negativní jevy.
Strategie slibuje řadu aktivit Evropské komise. Například komplexní studii protimuslimské nenávisti, zavedení intersekcionálního (tj. woke) přístupu ve vědě a inovacích, zvážení vydání návrhu na sjednocení on-line zločinů z nenávisti atd. Členské státy bude Evropská komise tlačit do zavádění antirasistické výuky na školách, do zavedení funkce antirasistických koordinátorů nebo do pravidelných školení úředníků v antirasismu a diverzitě.
K tomu strategie různými eurobyrokratickými šiframi oznamuje masivní dotace globalistickým neziskovkám, aby šířily antirasistickou ideologii, bedlivě sledovaly společenské dění a upozorňovaly na každý projev rasismu, a aby tlačily na politiky, aby utahovali legislativní šrouby.
Být proti rasismu v původním slova smyslu není ideologie. Jenže, když se něco v politice přehání, definičně rozšiřuje tak, až se to rozplizne do neurčita, a když se za to navíc bude bohatě platit, nemůže to dopadnout dobře. Jako první zpravidla trpí svoboda projevu v širokém slova smyslu (proto píšu o svobodě projevu, nikoli jen o svobodě slova). Problém Antirasistické strategie, respektive toho, čeho se dožaduje, je zhruba a volně řečeno v tomto:
- V šíři a neohraničenosti definice pojmu "rasa" a tím i pojmu "rasismus". Pokud něco negativního řeknete o určité sociální skupině, budete riskovat nařčení z rasismu. Pokud nějak negativně rozhodnete, třeba v roli úředníka nebo policisty, o někom z nějak definované rasy, nepůjde-li ovšem o bílého původního Evropana, riskujete totéž.
- Antirasistická propaganda hrozí politizací celého vzdělávacího systému a tím i vymýváním mozků nejen dospělých, ale i dětí. Hrozí paralýzou řady aktivit masivním autocenzurováním.
- Masivní dotace globalistickým neziskovkám hrozí vytvořením mocné vlivové struktury bez demokratické odpovědnosti tvořené těmito organizacemi, které budou ve jménu antirasismu šikanovat celou společnost.
Novou Antirasistickou strategii EU by vlády členských států měly rozhodně odmítnout. Odmítnou tak ideologickou hysterizaci společnosti ve vztahu k problému, který sice existuje, ale jen okrajově. Svým rozsahem zdaleka neodůvodňuje to, co se ve strategii navrhuje. Snad kromě antisemitismu, což je však problém vytvořený týmiž elitami, které nám vnucují tuto strategii, jenž hrozí přerůst až v antirasistickou tyranii. Nic na tom nemění ani to, že je antisemitismus takticky v této strategii rovněž jmenován.
P. S.: Strategie je komplexní dokument a jeho úplný popis by byl dlouhý. Protože často píšu o migraci, zaměřil jsem se nyní na vztah strategie k tomuto problému.
