Článek
Hybridní hrozba je podvratná akce, jejímž cílem je oslabit nebo poškodit cíl kombinací otevřených a skrytých prostředků. Prvky hybridní kampaně nemusí být nutně nezákonné ani samy o sobě představovat hrozbu. Nebezpečí spočívá v jejich kombinaci. Tolik většinově přijímaná definice.
Základní podmínkou síly demokratického státu a současně jeho schopnosti odolávat hrozbám je jeho ekonomická síla. Čím je demokratický stát ekonomicky slabší, tím je zranitelnější a tím je i pravděpodobnější, že se některá hrozba začne naplňovat. Pro hybridní hrozby to platí násobně víc, protože působí rozprostřeně, spíše skrytě a často legálními prostředky.
Faktory, které systematicky oslabují ekonomickou sílu státu, zvyšují jeho citlivost vůči hybridním hrozbám. Zásadním systematickým oslabováním ekonomik a zhoršováním energetické bezpečnosti je komplex politik a právních předpisů EU známý jako Green Deal. Masivní zadlužování EU, velká část jejích regulací, rozsáhlý a složitý systém dotací křivících trhy mají stejné dopady.
Veškerý hlasitý boj EU proti hybridním hrozbám je ovšem spíše smutnou parodií. Je okázale prezentován jako ochrana demokracie, ale je to především cesta, jak přesunout velké peníze od daňových poplatníků do postdemokratické hydry globalistických neziskovek a jak udržet globalistické politické elity u moci a v nekonečných úřadech a agenturách EU. Výsledkem je křečovité omezování svobody projevu a rozšiřující se šikanování těch, kdo začnou významněji vadit.
Hybridní hrozba přesto není neužitečný pojem. Naopak, naše slábnoucí demokracie čelí mnoha hybridním hrozbám. Avšak o většině z nich globalistické elity mlčí. Bodejť by nemlčely, když za ně nesou politickou odpovědnost, nebo jsou jimi fascinovány. Anebo s nimi mají společného nepřítele, totiž konzervativní politický směr.
Green Deal jsem již zmínil. Ale co třeba taková migrace? Už desítky let devastuje evropské státy v civilizačním slova smyslu, výrazně narušuje jejich vnitřní bezpečnost a společenskou soudržnost. Hrozí tím, že po staletí lopotně budované společnosti se postupně změní na státy vzájemně konkurenčních etnických skupin. Rostoucí nedůvěra, ztráta společných hodnot, etnické soupeření a snížená vnitřní bezpečnost evropské demokracie fatálně oslabuje. Jde o další faktor zvyšující jejich citlivost vůči hybridnímu působení cizích státních a nestátních aktérů.
Koncem ledna španělská socialistická vláda schválila na návrh 120 politických neziskovek dekret, kterým dojde k legalizaci statisíců nelegálních migrantů. Bývalá členka španělské Unie komunistické mládeže, bývalá ministryně pro rovnost, dnes poslankyně Evropského parlamentu za stranu Podemos, jejíž hlasy menšinová španělská vláda potřebuje, Irene Montero v emotivním projevu ve prospěch dekretu prohlásila: „Chci požádat migranty a lidi označované jako nějaká rasa: prosím, nenechávejte nás samotné s tolika fašisty. A samozřejmě, že chceme, aby (legalizovaní migranti) volili, samozřejmě že ano… …Kéž by došlo na teorii (velké) výměny, kéž bychom mohli zamést ty fašisty a rasisty, tahle země s migranty a pracovitými lidmi.“ Ani samotná španělská vláda se netají tím, že smyslem dekretu je změna poměrů v zemi v neprospěch určité části voličů z řad původních Španělů. Její mluvčí k tomu řekl: „Nechceme být jen majákem, ale věřím, že se staneme i semínkem a impulzem v boji proti vlně krajní pravice, která se snaží získat vliv. A uděláme vše, co je v našich silách, abychom ji zastavili.“
Není snad cílená manipulace s voličstvem hybridní hrozbou pro demokracii? Čím je vlivové působení Muslimského bratrstva? Jak lze nazvat vlivové financování západních univerzit katarskou vládou? Jak nazvat systematické udělování milostí v marockých věznicích, kdy propouštění vězni až příliš často končí v evropských azylových střediscích jako nelegální migranti? A čím je Pakt pro středomoří, šílený projekt Evropské komise, který bez zájmu novinářské obce hrozí otevřením tolika legálních migračních kanálů do Evropy, že hrozí zaplavení jižních evropských států legálními migranty ze severní Afriky a Blízkého východu? A dalo by se pokračovat dál.
Naprostá většina globalistů, pokud se na těchto hybridních hrozbách přímo nepodílí, od nich odvrací zrak nebo popírá, že by vůbec šlo o nebezpečí. Ale všechny tyto jevy evropské státy rozkládají a civilizačně nebo ekonomicky oslabují. Evropa je nadto sužována demografickou krizí ponejvíce vyplývající z kultury smrti, jenž je důsledkem v mainstreamu dominujícího progresivistického vidění světa. Rozsáhlý dotační systém Evropské komise masivně podporuje progresivistickou agendu prostřednictvím neziskového sektoru ve všech sférách společnosti včetně školství. Není to snad od Evropské komise, nestátního aktéra bez politické odpovědnosti, hybridní působení?
Vakuum moci neexistuje, ledaže je permanentně krocena demokratickými instituty. Slábnoucí evropské společnosti jsou čím dál snadnější kořistí pro agresivní vlivové struktury, které bez ptaní a halasu rády a rychle zaplní každou mocenskou mezeru, každou slabost evropských států. Jednou z těchto struktur, nemám důvod to rozporovat, je Rusko a s ním spojené zájmové struktury. Snaží se i Čína. Jinou otázkou je míra a bezprostřednost těchto hrozeb, ale to ponechme na jindy. Ovšem přinejmenším stejně nebezpečné jsou i další hybridně působící zájmové struktury, které může pohromadě držet i pouhá společná ideologie. Řízení z jednoho ani více center není nezbytné.
Představa, že lze zlikvidovat průmysl, zadlužovat se, rozdávat dotace, do umdlení regulovat, omezovat svobodu projevu a přesto být silným a odolným demokratickým státem, je naivní a hloupá. A vlastně také nebezpečná. Kdo systematicky oslabuje ekonomickou sílu Evropy, ten otvírá dveře hybridně působícím hrozbám. Těm přímým, zjevným a standardním se dokážeme stavět jednodušeji. Hybridním, tedy nezjevným, plíživě a rozprostřeně působícím, daleko hůře. Debata se často zadrhne už na tom, zda taková hrozba vůbec existuje.
Vraťme se k příkladu s Green Dealem. Kdo jej prosazuje nebo omlouvá, nutně jedná ve prospěch hrozeb, které usilují o vyplnění mocenského prostoru vzniklého slabostí evropských států. Kdo to je? Například Evropská komise. Všichni ti Timmermansové, von der Leyenová a další. Mohou utratit ještě tisíc slov o Evropském štítu pro demokracii, ale prosazují-li šílený Green Deal, a oni to dělají, aktivně pracují na tom, aby evropské demokracie vyklízely mocenský prostor. Ve prospěch koho? Děsím se odpovědět. Ale je jisté, že i pro hybridně působící Rusko. Jinak řečeno, Evropská komise jedná prorusky.
