Článek
Když dnes projdete kolem Husovy ulice v centru Brna, těžko byste čekali, že se pod vámi skrývá jeden z nejzachovalejších civilních protiatomových krytů střední Evropy. Jeho historie je přitom stejně klikatá jako jeho chodby — začíná za nacistické okupace a končí až v otevřeném muzeu, kam si dnes lidé kupují lístek.
Sklad vína, který zabavili komunisté
Prostory pod Špilberkem vznikly už za druhé světové války jako protiletecký kryt Luftschutzu proti americkému a sovětskému bombardování Brna. Krátce po válce se prostoru ujali obchodníci s vínem Hermann Löwy a Karel Šmíd, jejichž velkoobchod zásoboval moravskými, maďarskými i francouzskými víny nejen Brno, ale i krkonošské hotely a zaměstnával kolem deseti lidí. Jejich úspěšné podnikání skončilo jen dva dny po komunistickém převratu v únoru 1948, kdy na něj byla uvalena národní správa. Prostory pak převzala Československá lidová armáda.
Kryt pro pět set vyvolených
Armáda nechala bývalý sklad v naprostém utajení přebudovat na protiatomový bunkr s krycím označením „10-Z“, uvedený do provozu v roce 1959. Určen byl výhradně místní komunistické nomenklatuře a velení civilní obrany — v případě jaderného útoku měl na tři dny pojmout tři sta až pět set vybraných představitelů města a kraje, zatímco pro zbytek obyvatel Brna žádný srovnatelný úkryt nebyl. Celková délka chodeb včetně únikových východů dosahuje téměř 600 metrů, samotný kryt má 65 místností na ploše 1500 metrů čtverečních a na konci nejdelší štoly byl vybudován vodní rezervoár o objemu 50 metrů krychlových.
Utajeno až do roku 1993
Existence krytu zůstávala přísně tajná po celou dobu komunistické éry a armáda si nad ním podržela kontrolu i po sametové revoluci — teprve v roce 1993 objekt předala brněnskému magistrátu. Následující dvě dekády kryt chátral, přestal se pravidelně větrat a jeho vstupy bylo nutné zabezpečit proti nezvaným návštěvníkům. Zlom přišel až v roce 2014, kdy město podepsalo smlouvu s obecně prospěšnou společností, která se pustila do jeho postupného zpřístupňování veřejnosti — kompletně otevřen byl v roce 2016.
Nebyl v tom Brno samo
Podobné kryty pro stranickou elitu vznikaly po celém Československu — třeba pod zámkem v Rosicích u Brna, kde protiatomový úkryt sloužil jako záložní velitelství civilní obrany a jeho existenci odhalili teprve noví majitelé zámku po roce 1993. Brno samo mělo i další utajené protiletecké kryty, například na Kraví hoře, jejichž výstavbu za nacistické okupace dodnes zkoumají historici jen s obtížemi, protože se nedochovaly téměř žádné archivní materiály. Společný rys všech těchto míst je stejný: byla budována jako pojistka pro úzkou skupinu vyvolených, zatímco většina obyvatel by v případě skutečného útoku zůstala bez jakékoli srovnatelné ochrany.
Co dnes najdete uvnitř
Prohlídková trasa dnes vede kolem dieselového generátoru, filtrovny vzduchu i původní telefonní ústředny — technických památek z konce padesátých let, které se dochovaly v unikátním stavu. K nejcennějším kusům nábytku spojeným s historií Brna patří takzvané Poláškovy stoly z Nové radnice, které v krytu zůstaly zapomenuté celá desetiletí. Součástí expozice jsou i dveře z cel smrti bývalé Krajské věznice na Cejlu, do kterých si odsouzení k smrti za války i v době stalinismu vyrývali poslední vzkazy. Místo, které mělo před světem skrývat úkryt pro vyvolené, tak dnes slouží přesně opačnému účelu — ukazuje veřejnosti, jak vypadala studená válka zevnitř. Návštěvníci si mohou u vstupu vyzvednout mapu a projít si labyrint chodeb samostatně, nebo si objednat večerní komentovanou prohlídku, během které si můžou vyzkoušet i dobové uniformy civilní obrany.
