Článek
Mezi lety 1918 a 1926 terorizoval oblast kolem indického města Rudraprajág v podhůří Himálaje samotářský levhart, kterému se dodnes připisuje přes 125 lidských obětí — podle samotného muže, který ho nakonec zastřelil, byl skutečný počet pravděpodobně ještě vyšší, protože řadu útoků nikdo nikdy nenahlásil. Levhart operoval přímo na poutní stezce mezi hinduistickými svatyněmi Kedarnáth a Badrínáth, kterou každý rok procházely tisíce věřících.
Zrozen z epidemie
Podle jedné z nejrozšířenějších teorií si levhart chuť na lidské maso osvojil paradoxně bez toho, že by musel někoho zabít. V roce 1918 řádila oblastí španělská chřipka a mrtvá těla obětí pandemie se kvůli množství úmrtí a místním pohřebním zvyklostem — časté spalování na březích řek nebo jen provizorní pohřbívání — často nedostatečně likvidovala. Levhart si na lidských ostatcích pochutnával jako na snadno dostupné potravě. Jakmile pandemie odezněla a mrtvých těl ubylo, zvíře už chuť na lidské maso nezapomnělo a začalo si potravu obstarávat samo — útokem na živé lidi.
Netvor, po kterém šel každý
Levhart, měřící přes dva metry od čenichu po ocas, útočil téměř výhradně v noci a nebál se jít ani do lidských obydlí. Prokousával se doškovými a hliněnými stěnami chatrčí, vyrážel dveře i okna a spící oběti odtud odvláčel rovnou do tmy. Místní obyvatelé se natolik báli, že se po setmění odmítali vzdalovat od domovů, a mnozí byli přesvědčeni, že nejde o obyčejné zvíře, ale o zlého ducha nebo dokonce o člověka, který se v noci proměňuje. Britská koloniální vláda vypsala na jeho hlavu odměnu deset tisíc rupií a do honu se postupně zapojilo na dvacet tisíc lovců, vesničanů a vojáků včetně jednotek gurkhských vojáků. Levhart přesto všem unikal.
Zvíře, které přežilo i granáty
Historky o neuchopitelnosti rudraprajágského levharta patří k nejbizarnějším v celé historii lovu na lidožravá zvířata. Jednou ho lovci zahnali do jeskyně a zatarasili vchod — levhart uvnitř nehybně vyčkával celých pět dní, a když překážku konečně odstranili, vyrazil ven, propadl se davem pěti stovek přihlížejících a bez úhony unikl. Zvíře podle svědectví jednoho z místních úředníků dokonce pozřelo jed nastražený v návnadách, aniž by mu to jakkoli ublížilo. Lovci proti němu nasadili nejrůznější prostředky včetně želez a dokonce granátů ukrytých v tělech předchozích obětí, ale levhart přesto všem pastem po léta unikal.
Levhart, který sledoval svého lovitele
Případ se dostal až do britského parlamentu ve Westminsteru, kde ho v roce 1925 řešila i Dolní sněmovna, a nakonec byl přizván Jim Corbett, tou dobou už zkušený lovec lidožroutů po úspěchu s champavatskou tygřicí. Souboj s levhartem se ale ukázal jako mnohem těžší, než Corbett čekal — zvíře bylo neobyčejně opatrné a inteligentní. Jednu noc nastražil past a bez úspěchu se vrátil do svého srubu. Ráno ve vlastních stopách v blátě objevil otisky levhartích tlap, přesně v místech, kam šlápl on sám. Zvíře ho celou cestu domů nepozorovaně sledovalo krok za krokem.
Konec po deseti týdnech
Corbett nakonec vypozoroval, že levhart pravidelně prochází konkrétním úsekem silnice mezi Rudraprajágem a sousední vesnicí Golábraí. Postavil si posed v korunách manga poblíž cesty a jako návnadu přivázal kozu se zvonkem na krku. Po deseti týdnech vytrvalého sledování zvíře 2. května 1926 konečně zastřelil. Na místě, kde levhart padl, dodnes stojí v Rudraprajágu pamětní cedule. Osmiletá noční můra pro celý region tím konečně skončila, i když přesný a definitivní počet jeho obětí zůstává navždy jen odhadem.
Zdroje
Wikipedia — Leopard of Rudraprayag — https://en.wikipedia.org/wiki/Leopard_of_Rudraprayag
History Nuggets — The Leopard of Rudraprayag — https://historynuggets.squarespace.com/nuggets/2015/4/10/the-leopard-of-rudraprayag
Dark Tales — The Leopard of Rudraprayag — https://darktales.blog/2020/05/03/the-leopard-of-rudraprayag/
