Článek
V březnu 1898 začali dělníci stavějící most přes řeku Tsavo na trase britské koloniální železnice z přístavu Mombasa do ugandského vnitrozemí po nocích mizet ze svých stanů. Za zmizeními stály dva dospělí samci lva bez hřívy, kterým vyděšení dělníci, většinou indičtí a afričtí muži, pracující na stavbě za tvrdých podmínek, začali přezdívat Duch a Temnota. Devět měsíců trvající teror nakonec zcela zastavil stavbu celého mostu a stovky dělníků z tábora v panice utekly.
Lvi bez hřívy
Oba lvi byli nezvykle velcí samci, ale zcela bez hřívy — jev, který je u tsavských lvů dodnes běžný a vědci ho vysvětlují extrémním vedrem a hustým trnitým porostem regionu, ve kterém by hříva zvíře jen zpomalovala a zraňovala. Lvi útočili v noci přímo na stanové tábory, kde dělníci spali, a odvlékali oběti i přes ochranné ohně a trnité ohrady, které se je stavitelé snažili chránit. Vedení celé stavby dostal na starosti podplukovník John Henry Patterson, britský inženýr, kterému nakonec připadl nelehký úkol lvy vystopovat a jednou provždy zastavit.
Proč si lvi oblíbili lidské maso
Vědci nabízejí hned několik vysvětlení, proč se dvojice lvů obrátila právě proti lidem. Jeden z nich měl podle pozdějšího zkoumání lebky vážně poškozený chrup a zanícený kořenový váček zubu, což mu podobně jako u jiných známých lidožroutů znemožňovalo lovit rychlou divokou zvěř. Zároveň region v devadesátých letech 19. století zasáhla ničivá epidemie dobytčího moru, která vyhubila velkou část přirozené kořisti lvů i domácího dobytka v oblasti. Svou roli mohla sehrát i tehdejší praxe nedostatečného pohřbívání zemřelých dělníků a otroků podél trasy, díky které si šelmy na lidské ostatky mohly zvyknout ještě dřív, než začaly útočit na živé oběti.
Devět měsíců lovu
Patterson strávil devět měsíců marnými pokusy lvy dostat — jednou na něj dokonce jeden ze lvů zaútočil na vzdálenost patnácti metrů, než mu selhala druhá hlaveň pušky. Teprve 9. prosince 1898 se mu podařilo zastřelit prvního ze lvů, druhého pak o tři týdny později. Stavba mostu, přerušená na několik měsíců, mohla pokračovat a byla dokončena v únoru 1899. Patterson později svůj zážitek sepsal v knize The Man-Eaters of Tsavo, podle které později vznikly i dva hollywoodské filmy, naposledy v roce 1996 pod názvem Duch a Temnota.
Kolik lidí lvi doopravdy snědli
Patterson ve své knize odhadoval, že dvojice lvů zabila a snědla 135 lidí, a právě tohle číslo se desítky let tradovalo jako fakt. Tým vědců z chicagského Field Museum ale v roce 2009 podrobil ostatky obou lvů — dnes vystavené právě v tomto muzeu — chemické analýze kolagenu z kostí a keratinu ze srsti, aby zjistil, čím se zvířata v posledních měsících svého života skutečně živila. Výsledek ukázal výrazně nižší, přesto stále děsivé číslo — kolem pětatřiceti lidských obětí. Patterson tak svůj vlastní hrdinský příběh pravděpodobně přikrášlil, ať už z touhy po slávě, nebo kvůli nepřesnému odhadu v chaosu, který na stavbě vládl.
Od koberce k muzejní vitríně
Po zastřelení si Patterson kůže obou lvů nechal jako trofeje a dlouhých pětadvacet let je používal jako koberce ve svém londýnském domě. Až v roce 1924 je při návštěvě chicagského Field Museum nabídl k odkupu za pět tisíc dolarů. Muzejní taxidermista Julius Friesser z nich vypreparoval exponáty, které jsou dnes o něco menší, než jak lvy popisoval sám Patterson — část kůže totiž bylo nutné při přípravě koberců i pozdější preparaci oříznout. Přesto zůstávají tsavští lvi jedněmi z nejstudovanějších a nejslavnějších lidožravých zvířat v historii vůbec.
Zdroje
All That's Interesting — The Grisly Story Of The Tsavo Lions — https://allthatsinteresting.com/tsavo-lions
Field Museum — The Man-Eating Lions of Tsavo — https://www.fieldmuseum.org/blog/man-eating-lions-tsavo
Smithsonian Magazine — Two Lions Went on a Man-Eating Spree in 1898. Now, DNA Evidence Reveals Their Diets — https://www.smithsonianmag.com/smart-news/two-lions-went-on-a-man-eating-spree-in-1898-now-dna-evidence-reveals-their-diets-180985269/
