Článek
Sedmnáctého října 1814 se z Horse Shoe Brewery v centru Londýna stalo místo jedné z nejpodivnějších tragédií devatenáctého století — katastrofy, při které se stovky tisíc litrů piva proměnily ve smrtící živel, jaký si britská veřejnost dodnes připomíná jako naprosto absurdní, byť smrtelně vážnou historickou kuriozitu.
Sud vysoký jako patrový dům
Pivovar Meux & Co. na rohu Tottenham Court Road a Great Russell Street vlastnil obří dřevěné kvasné sudy, které patřily mezi největší svého druhu v Londýně. Jeden z nich, vysoký přes šest a půl metru, držel pohromadě masivními železnými obručemi a pojal ekvivalent 3 500 sudů hnědého piva zvaného porter. Takové obří nádoby nebyly ve své době ničím výjimečným — londýnské noviny už v roce 1785 s obdivem psaly o kádi, kterou tehdy stavěl Meux, jako o stavbě „přesahující veškerou důvěryhodnost“, schopné pojmout dvacet tisíc sudů piva a stojící přes deset tisíc liber, tedy tehdy astronomickou částku. Onoho odpoledne si zaměstnanec Horse Shoe Brewery George Crick všiml, že se jedna z obručí uvolnila — běžná věc, která dosud nikdy nezpůsobila problém. O necelou hodinu později sud bez varování praskl.
Vlna vysoká přes čtyři metry
Náraz uvolněné tekutiny vyrazil ventil sousední nádoby a rozbil několik dalších velkých sudů, čímž se do celkové exploze přidalo dalších několik set tisíc litrů. Podle dochovaných odhadů se do ulic vylilo mezi 580 000 a 1 470 000 litry piva ve vlně vysoké kolem čtyř a půl metru. Náraz strhl zadní zeď pivovaru vysokou sedm a půl metru a tlustou přes půl metru a poslal proud piva přímo do čtvrti St Giles — jedné z nejchudších a nejhustěji obydlených částí Londýna, plné sklepních bytů, do kterých se tísnilo i několik rodin najednou.
Smuteční hostina, kterou přerušila smrt
Nejtragičtější okamžik nastal v jednom z domů, kde irská rodina právě držela smuteční tryznu za dvouletého chlapce, který zemřel den předtím. Vlna piva dům smetla a zabila všech pět přítomných truchlících, včetně matky zesnulého dítěte Ann Savilleové. Čtrnáctiletá služebná Eleanor Cooperová zahynula, když ji zavalila zřícená zeď pivovaru, zatímco myla nádobí na dvoře nedaleké hospody. Celkem zahynulo osm lidí, další byli vážně zraněni. Podle dobových zpráv se stovky místních obyvatel následně sbíhaly k místu neštěstí a nabíraly volně tekoucí pivo do jakýchkoli nádob, které měly po ruce — a jeden muž měl podle pozdějších zpráv zemřít o pár dní později na otravu alkoholem poté, co se rozhodl vypít, co se dalo.
Boží dopuštění, žádná odpovědnost
Soudní vyšetřování dva dny po katastrofě dospělo k závěru, že oběti zemřely „náhodně, nešťastnou shodou okolností“ — verdikt, který zbavil pivovar jakékoli povinnosti vyplatit pozůstalým odškodné. Firma navíc dokázala přesvědčit britský parlament, aby jí vrátil daň již zaplacenou za zničené pivo, což pomohlo Meux & Co. vyhnout se úplnému bankrotu. Pivovar na stejném místě fungoval dál až do roku 1921, kdy byl zbourán. Katastrofa nakonec vedla k tomu, že se pivovary v Londýně postupně odklonily od gigantických dřevěných kvasných nádob k menším, bezpečnějším ocelovým konstrukcím s přísnější kontrolou — poučení, které přišlo pozdě pro osm lidí, kteří toho října zemřeli utopeni ve vlastním pivu. Místní hospoda Holborn Whippet si dodnes každý rok 17. října připomíná výročí katastrofy vlastním pivem uvařeným speciálně pro tuto příležitost — připomínkou, že i ta nejneškodnější tekutina se dokáže ve správných (nebo spíš nejhorších možných) podmínkách proměnit ve smrtící živel.
Zdroje
● London Beer Flood (Wikipedia) — https://en.wikipedia.org/wiki/London_Beer_Flood
● The London Beer Flood 1814 (British Library, Untold Lives) — https://blogs.bl.uk/untoldlives/2015/10/the-london-beer-flood-1814.html
● The London Beer Flood of 1814 (Historic UK) — https://www.historic-uk.com/HistoryUK/HistoryofBritain/The-London-Beer-Flood-of-1814/
