Článek
Stojím na zastávce, autobus má zpoždění pět minut. Během tří vteřin mám telefon v ruce a nevím ani, kdy jsem ho vytáhl. Tenhle reflex znám asi od každého kolem sebe – a čím dál víc odborníků na vývoj mozku upozorňuje, že právě tahle drobná automatika nás připravuje o něco, co jsme dřív měli zadarmo: obyčejnou nudu.
Co se v hlavě děje, když se nudíme
Když se soustředíme na úkol, mozek pracuje v jednom režimu. Jakmile ale přestaneme mít cíl a necháme mysl volně bloudit, aktivuje se takzvaná defaultní síť mozku – oblast, která je v provozu právě tehdy, když nemyslíme na nic konkrétního. Je to síť, která propojuje zdánlivě nesouvisející myšlenky a stojí za většinou takzvaných aha-momentů. Výzkumníci z Georgia Institute of Technology zjistili, že nuda prohlubuje denní snění a tím posiluje asociativní myšlení – tedy přesně tu schopnost, která stojí za kreativními nápady.
Dětem to mizí ještě rychleji
U dětí je posun ještě viditelnější. Podle odborníků na vývojovou psychologii se dnešní děti začnou nudit v řádu desítek vteřin – a mají po ruce digitální rozptýlení dřív, než by se stihly samy zabavit. Přitom právě čas strávený sám se sebou a svobodná hra bez cíle patří mezi věci, které dětský mozek potřebuje pro zdravý vývoj stejně jako spánek nebo pohyb. Když dítě dostane při prvním náznaku nudy do ruky tablet, nenaučí se ani snášet nepříjemný pocit zklamání, ani hledat vlastní řešení, jak se zabavit.
Jak si nudu vzít zpátky
Nemusí jít o žádný velký digitální půst. Stačí ve frontě nebo u výtahu nechat telefon v kapse a jen chvíli být. Nebo umýt nádobí bez podcastu v uších a nechat mysl, ať si sama najde, čím se zabaví. Někteří lidé si dokonce začínají plánovat patnáct minut nicnedělání do kalendáře jako běžnou schůzku – ne proto, že by to bylo produktivní ve smyslu tabulek a úkolů, ale protože to je jediný čas, kdy mozek dostane prostor na to, aby si sám poskládal věci, které jinak zůstávají zasuté pod neustálým přísunem podnětů.
Příště, až vám ujede autobus a budete stát na zastávce s pěti minutami navíc, zkuste telefon nechat v kapse. Možná se budete nudit. A možná právě v té nudě přijdete na něco, na co byste jinak nepřišli. Podobný přístup si mimochodem loni oblíbili i tvůrci obsahu na sociálních sítích, kteří začali dobrovolně zkoušet takzvanou výzvu nudy — chodit bez cíle, čekat bez telefonu, nechat si prázdné chvíle bez naplánovaného programu. Paradox je zřejmý: nejodvážnější inovací se v přesycené době stává obyčejné nicnedělání.
