Článek
Je průhledná, velká jako nehet na malíčku, a kdybyste ji potkali při koupání, nejspíš byste si jí vůbec nevšimli. Přesto je Turritopsis dohrnii jedním z nejpodivnějších tvorů, jaké evoluce kdy vyprodukovala — protože jako jediný známý živočich na Zemi dokázala vyzrát na smrt stářím.
Trik, který objevili omylem
Medúzu poprvé vědecky popsali už v roce 1883, ale její nejpodivnější vlastnost odhalili biologové čirou náhodou až o sto let později, když si všimli, že se jim v laboratoři medúzy místo umírání „vracejí zpátky“ do dřívějšího vývojového stadia. Místo aby po vyčerpání životního cyklu jednoduše zahynula, jak to dělá naprostá většina medúz, dokáže Turritopsis dohrnii v ohrožení spustit proces zvaný transdiferenciace. Stáhne se do sebe, vstřebá vlastní chapadla, ztratí schopnost plavat a usadí se na mořském dně jako beztvará kapka buněk.
Od kaluže buněk zpátky k životu
Z téhle „kaluže“ pak během 24 až 36 hodin vyroste úplně nový polyp — tedy raný vývojový stupeň, ze kterého se medúzy jinak líhnou jen jednou za život, hned na úplném začátku. Z polypu následně znovu vyroste dospělá medúza, jako by se ten předchozí život nikdy neodehrál. Laboratorní kolonie tenhle koloběh podle výzkumníků dokázaly zopakovat až desetkrát během pouhých dvou let. Teoreticky v tom může Turritopsis dohrnii pokračovat donekonečna — proto se jí říká biologicky nesmrtelná.
Tajemství je zapsané v DNA
Vědecký tým vedený Carlosem Lópezem Otínem z univerzity v Oviedu zjistil, že klíč k této schopnosti leží přímo v genech. Když genom Turritopsis dohrnii porovnali s blízce příbuzným druhem Turritopsis rubra, který podobnou biologii má, ale schopnost transdiferenciace mu chybí, objevili u nesmrtelné medúzy genetické odchylky spojené s opravou a kopírováním DNA, obnovou populace kmenových buněk, komunikací mezi buňkami a omezením oxidačního stresu — tedy přesně těch mechanismů, které se u ostatních živočichů (včetně lidí) s věkem postupně kazí a vedou ke stárnutí.
Nesmrtelná, ale ne nezničitelná
Biologická nesmrtelnost přitom neznamená nezranitelnost. Turritopsis dohrnii běžně skončí v žaludku ryby, větší medúzy nebo ploutevníka, stejně tak ji dokáže zabít infekce, parazit nebo toxická látka. Její trik funguje jen proti jednomu konkrétnímu nepříteli — proti samotnému procesu stárnutí, kterému se dokáže vyhnout donekonečna, pokud ji něco jiného nezabije dřív. Právě proto je pro vědce tak fascinující: nabízí unikátní model, jak zkoumat, co přesně se v buňkách při stárnutí kazí — a jestli by se z toho dalo aspoň teoreticky poučit i mimo svět medúz.
Z Karibiku do všech oceánů světa
Turritopsis dohrnii původně pocházela z teplých vod Karibiku, dnes ji ale najdeme prakticky ve všech oceánech planety — od Středozemního moře po Japonsko. Vědci se domnívají, že se tenhle drobný, na první pohled neškodný živočich rozšířil po celém světě nechtěně, v zátěžové vodě nákladních lodí, která se vypouští v přístavech tisíce kilometrů od místa, kde byla načerpána. Počet chapadel se přitom u jednotlivých populací liší — v tropických mořích jich mívá kolem osmi, jinde až čtyřiadvacet a v Japonsku dokonce i víc, aniž by vědci zatím uspokojivě vysvětlili, čím přesně je tenhle rozdíl způsobený.
Využití objevu v lidské medicíně zůstává zatím spíš vzdálenou vizí než reálnou léčbou — mechanismy, které medúza používá, se od lidské biologie zásadně liší. Výzkum inspirovaný touhle drobnou průhlednou tvorkou ale dál pokračuje po celém světě, protože pokud existuje na planetě jediný živočich, který dokázal vyřešit hádanku smrti stářím, stojí za to zjistit, jak to dokázal.
Zdroje
● Když věčné mládí není sen. Nesmrtelná medúza umí zdánlivě nemožné (Deník.cz) — https://www.denik.cz/zvireci-denik/meduza-nesmrtelnost.html
● Nesmrtelnost existuje: Věčná medúza Turritopsis (FoneTech.cz) — https://www.fonetech.cz/nesmrtelnost-existuje-vecna-meduza-turritopsis-umi-to-same-co-benjamin-button-kdyz-ji-hrozi-smrt-omladne/
● Nesmrtelnost z hlubin oceánu (Flowee) — https://www.flowee.cz/civilizace/13298-nesmrtelnost-z-hlubin-oceanu-seznamte-se-s-meduzou-ktera-umi-jit-proti-toku-casu
