Článek
V kinech nyní probíhá promítání filmu Bratři, popisující osudy legendární odbojové skupiny bratří Mašínů. Na film jsem byl zvědavý a po shlédnutí musím přiznat, že se mi líbil. Film nenechává ani minutu diváka v klidu a provází ho neuvěřitelnými osudy protagonistů až do samého konce.
První, co se člověku v mysli vynoří, je povzdech KONEČNĚ. Konečně byl zpracován film o nejznámější české odbojové protikomunistické skupině. Konečně mají diváci možnost si SAMI udělat vlastní názor o těchto lidech bez emocionálně vypjatých komentářů, poněvadž film mapuje (až na drobné výjimky) skutečné osudy těchto odbojářů.
Hodnocení odboje z pohledu roku 1953 nebo roku 2023?
Neexistuje téma, které by lépe rozdělovalo společnost nežli hodnocení bratří Mašínů. Hlavní problém v hodnocení této skupiny možná tkví v „časovém horizontu“, nebo chcete-li v čase, ze kterého činy bratří Mašínů hodnotíme. Je obrovský rozdíl hodnotit činy této skupiny v roce 2023 anebo roku 1955. Dokonce i v sedmdesátých a osmdesátých letech (za normalizace) již nedocházelo k těm hrůzám, které běžní občané zažívali po roce 1948, kdy komunisté v naší republice rozjíždí stalinský (přesněji gottwaldovský) teror, kdy jsou lidé jen na základě udání nebo z důvodu třídního původu (kulak, co obdělával a dřel se na svém poli nebo živnostník s koloniálem) zavíráni, odsuzování k dlouholetým žalářům při nelidském mučení často končící fyzickou likvidací.
Tady leží příčina vzniku dvou nesmiřitelných táborů. Ze strany tábora kritiků této odbojové skupiny slyšíme o zbytečném násilí, například „vraždě“ pokladníka, který ale vlastnil pistoli, což už samo o sobě značilo velké privilegium v době, kdy za vlastnictví střelné zbraně jste mohli dostat i trest smrti. Anebo kauza příslušníka SNB. Obě tyto události film věcně dokumentuje, nezamlčuje a to je určitě dobře.
Mašínové: Rozhodnutí o aktivním boji proti komunistickému teroru
Zde je třeba si uvědomit, že začátkem padesátých let probíhá naplno komunistický teror, v rozhlase jsou vyhlašovány drakonické mnohaleté tresty, jména popravených „zrádců“ (podobně jak za nacistů), lidé se bojí mluvit na veřejnosti i v soukromí, jen nesouhlasná zmínka o odsouzených, nebo vtip je vstupenkou do vyšetřoven StB a mnohaletým žalářům. Příslušníci SNB nebo Lidových milicí nejsou roztomilí tatíci od rodin, ale prověření komunističtí kádři, jejichž hlavním úkolem je boj proti třídnímu nepříteli, jeho likvidace (včetně fyzické), nikoliv bezpečnost a práva občanů.
A v této šílené době se Mašínové s ostatními rozhodují k ozbrojenému boji. V milicionářích a příslušnících SNB vidí jádro totalitní zvůle komunistického režimu.
Proto je nefér spojovat činnost skupiny bratří Mašínů s jakoukoliv teroristickou organizací, jak to nedávno učinil v médiích jeden nejmenovaný univerzitní politolog. Mašínové nebyli náboženští fanatici a nezabíjeli pro zábavu, ale z důvodu otevřeného boje, který vyhlásil tehdejší stalinský režim velké části české populace.
Na druhou stanu je zcela legitimní námitka tábora kritiků bratří Mašínů ohledně absence likvidace jakéhokoliv příslušníka StB nebo vysokého nomenklaturního kádra. Ti totiž drželi opravdovou moc.
Dcera Josefa Mašína Barbara Masin ve své knize Odkaz, kde podrobně vypráví příběh odbojové skupiny bratří Mašínů, popisuje plán útoku na vlak plný příslušníků StB, kdy se jim dokonce už podařilo sehnat výbušniny za nesmírné námahy z jednoho dolu, ale praktická realizace již nevyšla, poněvadž Státní bezpečnost již zatahovala okruh kolem odbojové skupiny.
Emigrovat a bojovat proti komunismu
Proto se bratři Mašínové rozhodují emigrovat, nikoliv z důvodu pohodlného života na Západě, ale na základě výzev Rádia Svobodná Evropa o přijímání exulantů z východní Evropy do speciálních ozbrojených sil, které střední Evropu osvobodí od komunistického područí. Bratři Mašínové počítali s vypuknutím 3. světové války mezi Sovětským svazem a západní Evropou (nikdo tehdy nevěděl o „rozdělení sfér vlivu“), proto chtěli do těchto speciálních jednotek (v nich pak i působili), aby mohli bojovat za svobodu.
Tehdejší role Rádia Svobodná Evropa je poněkud rozporuplná, na jednu stranu bylo určitě důležitým zdrojem informací, ale na druhou stranu dávalo začátkem padesátých let občanům za železnou oponou často nereálné sliby zahraniční ozbrojené pomoci.
A samotný film Bratři?
Určitě stojí za shlédnutí, již jen proto, že ukazuje neuvěřitelné hrdinství bratří Mašínů při přechodu hranic přes tehdejší východní Německo a jejich probití do tehdy svobodného Západního Berlína. V tomto momentu jejich příběh dosahuje až epických rozměrů, kdy proti nim stojí tisíce příslušníků VoPo (komunistické policie) a armády. Kdy se jim na železniční zastávce Uckro (asi sto kilometrů od Berlína) po výstupu podaří prostřílet a uniknout do lesů, aby pak svedli neuvěřitelnou bitvu, ve které se němečtí policisté rozhodnou raději stáhnout, kdy jsou nuceni několik dnů mrznout ve stohu, aby se jim pak za naprosto neuvěřitelných podmínek podařilo dostat do západního Berlína (ve filmu zachyceno poměrně přesně).
A na závěr?
Téma bratří Mašínů je možná proto tak kontroverzní, že nastavuje zrcadlo české společnosti padesátých let. Drtivá většina populace rezignuje na jakýkoliv odpor a snaží se jen přežít. Nemalá část populace s komunistickým režimem nejen kolaboruje, ale i aktivně podporuje represe nevinných lidí. A hlavně, nejedná se už o „ošklivé Němce“ jako za protektorátu, ale Čechy. Jsou to Češi, kdo udávají, posílají nevinné lidi do koncentráků. Jsou to Češi, kdo velí ve věznicích, kdo bije nevinné lidi a popravuje. A v tomto šíleném marastu se jako zjevení objevují bratři Mašínové, kteří se rozhodnou proti této zvůli bojovat. Bez ohledu na hodnocení jejich činů si jejich odvaha určitě zaslouží velký obdiv, už proto, že znamenala pro velkou část populace povzbuzení v tehdejším komunistickém marasmu.
